Stránky architekta města Děčín

Ing.arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

mail@ondrejbenes.cz

neděle 3. prosince 2017

Vztah - Ústí – Děčín - 02





 
… už standardně jezdím v úterý ráno vlakem s architektem města Ústí panem Charvátem - a nejraději v jídelním voze (Jirka Žid z re:architektů v tomto ohledu prostě má pravdu - že v jídelním voze je to velmi příjemná cesta....). Naposledy jsme probíraly spodní vody celé podkrušnohorské pánve. Jak se od Chomutova hrnou na východ k Ústí - lomy. S kolegou architektem Beránkem se ústecku věnují už tři desetiletí. Pan Beránek právě zpracovává Územní plán Děčína, společně pak oba nyní zpracovávají Územní plán Mostu.

 Tam - v Mostě - mě mj. zaujal jejich koncept propojit hlavní mosteckou třídu až za silnici k přesunutému kostelu. Byl to také původní záměr - posunout kostel ještě více na západ, aby jím přirozeně ta hlavní mostecká třída se všemi těmi významnými společenskými objekty končila.  Přestože jsme i přesun kostela s kolegou Ševčíkem komentovali v publikaci věnující se architektuře šedesátých let, netušil jsem, že důvod neposunutí kostela ještě kousek na západ byl pragmatický. Prostě výstavba té hlavní komunikace nahoru na Chomutov byla rychlejší.... než k ní kostel dojel, byla hotová a nešla překročit... případné propojení místa s kostelem tramvají tak, aby most přes dálnici byl městotvorný lze vnímat jako něco co už tu mělo být dávno....
Tématem jsou ale i mj. mimořádné náklady ochrany nalezišť ze strany státu, jako i celkový stav a realizace rekultivací – kdy se přístup z let osmdesátých vedoucí až k výsadbám vinic opouští(tedy už dávno opustil) a ze strany ochranářů je – spíše než v současnosti při rekultivacích upatňovaný náhodný přístup – preferovaná tzv. přirozená sukcese….  



Patrně stejně jako se v devadesátých letech zapovídá urbanismus (a to paradoxně Ústí mělo v devadesátých letech jeden z nejlepších Územních plánu u nás - bratři Sedlákové a městský architekt Jiří Jehlík)) tak tento trend patrně šel i do vztahu sídlo X krajina. Tato nezodpovědnost ve vztahu ke krajině u nás dala vzniknout stovkám satelitů, nákupních center na loukách za městem nebo rozlehlým logistickým areálům. Až v posledních letech dochází v této oblasti k zodpovědnějšímu přístupu (v Praze mj. příprava Metropolitního plánu – kdy se v územním plánování nejedná pouze o mozaiku barevných plošek - tedy konečně něco, čím dokážeme navázat na dlouhodobě kultivovaný diskurs  na tzv.geopolitickém západě).

Že si Severní Čechy  za minulého režimu "odpracovávaly" mnohé za zbytek republiky? V době meziválečné to byla nejbohatší oblast Čech a tedy i celého c.k. mocnářství. Čím to bylo způsobeno? Pro německé firmy bylo výhodné zakládat pobočky u nás - mohly tak bezcelně obchodovat se zeměmi, se kterými mělo mocnářství bezcelní smlouvy.... a k tomu je třeba dodat, že počátkem XX.století byla kvalita a opulentnost např.libereckých vil srovnatelná s těmi berlínskými, v Praze si místní patriarchát ve velkém svá sídla obdobné kvality staví až o desetiletí později. Ale zpět - po odsunu Němců (a otázku Benešova referátu v Paříži při zakládání Republiky, že Němců je tu "jen několik set tisíc" nechme stranou....) je tato oblast znovu kolonizována (a Přemysl Otakar problém osídlení Němci ve své době řešil také pro "teď"). Ano - základní problém v této oblasti je "kontinuita", "zakořeněnost", kdy si "dnes" dokážeme absenci tohoto nezbytného předpokladu pro smysluplné ukotvení vysvětlovat různým způsobem.... 


A mimochodem - jedinečným způsobem se změně prostorového vnímání před a "roce 89" v polovině devadesátých let věnuje dnes na pražské AVU pracující Jiří Ševčík. Prostorového vnímání reality věnujícímu se dopadu  změny ekonomických, technologických a strategických priorit, souvislostí.


Dnes by i ústecko potřebovalo svou:

http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=36&action=show&id=5140
A to jsem se  ještě nedotkl vztahu technických opatření okolo čerpání podzemní vody z okolí lomů ( a i kdyby v tom byl ročně jen zlomek z panem Charvátem zmińovaných stovek miliard) ke kvalitě vody v jednotlivých již  napuštěných lomech…  což jsou otázky v Evropě běžně řešitelné a řešené…
Jedna z možností, jak k tomu všemu přistoupit je zřízení pozice tzv. krajského architekta ( a s touto myšlenku pro Ústecký kraj přišel Jan Štefan z Děčínského fóra) – pokud tedy neexistují silné lobbistické protitlaky. Šlo by tak i jednodušeji spolupracovat s univerzitami. Na FA ČVUT je Ústav krajinářské architektury, známá je škola v Lednici. Stejně tak by mne zajímaly kontakty a vazby na sousedy. Mám přes pražský IPR (institut plánování hl.m.Prahy) informace, že třeba drážďanská univerzita by ráda s někým v podkrušnohoří spolupracovala, ale údajně se nemá na koho obrátit (s IPRem úspěšně kooperovali ve věci pražského Císařského ostrova – ve věci vztahu sídla a krajiny).

Důležité by ale bylo, aby krajským architektem byla široce respektovaná osobnost. Příprava a sám proces vedoucí k jeho jmenování bude minimálně stejně tak důležitý jak jeho vlastní obsah práce a jeho agenda.
Pro mne je na ústecku velmi zvláštní zjištění, že tam všichni mluví o kapacitách, kolik lidí „ by se tam vešlo“. Jak je "ta krajina monumentální" – ať už se jedná o Děčín, Ústí, nebo celou oblast okolo Mostu… na rozdíl od Prahy – tomu hlubokému zářezu v mírně zvlněné krajině, kde problém s  kapacitami začal už tehdy, kdy jsme se dostali s mohutnou výstavbou právě na ty pláně – nad údolími ….
Určitě – globalizovaný svět podkrušnohorsko nezná – a proto je zvenku nelogický i požadavek Ústí – aby letiště (LVH) bylo i jeho servisem a uvažovaná rychlodráha ze severu od Berlína stavěla přímo na něm. Tedy prostě něco z pohledu Prahy nepochopitelné....




Ústecký kraj se svými sociálními problémy je ale schopen daleko citlivěji vnímat potenciál budoucího rozvoje. Automobilový průmysl jak ho známe nyní -  dříve, nebo později skončí - a pokud již nyní nebudeme velmi aktivně hledat vize a potenciál budoucího rozvoje... raději nedomýšlet....  některé pokusy třeba pak nedopadnou - jako ten o který jsme se s jedním z mých klientů mnoho let pokoušeli - jak zhodnotit několik generací školených špičkových specialistů.....


https://ondrejbenes.blogspot.cz/2015/03/ujp-praha-jadro.html 
Ale Praha může být pro Ústecký kraj inspirativní při zřizování pozice krajského architekta. Městského architekta má v kraji již poměrně mnoho měst – většinou v podružné pozici např. Ústí, Mostě, Chomutově  Zde je dokonce tendence tyto městské architekty držet poněkud stranou od zpracovatelů územních plánů - např.aktuální informace z Mostu. Další města s městskými architekty jako Žatec, Louny, Litoměřice už jsou daleko více svázáni především se Středními Čechami a řeší tak trochu jiné problémy. Postupně se se všemi setkávám. Cca jednou za měsíc v paláci Zdar v Ústí...... 
(ano - tato fotografie není Zdar, ale děčínské Nebíčko...)
Na začátku mi přijdou důležité k řešení právě problémy pánve mezi Krušnými horami a Středohořím. Tedy místo, kde i kdyby chtěli - jsou městští architekti podkrušnohoří válcováni zájmy průmyslu  Všeobecný trend utahování směrem dolů, ale už ani ne benevolence na ekonomickém potravinovém řetězci směrem vzhůru. O společenské  "třaskavosti"  tohoto přístupu netřeba pochybovat ..... 

Nejde pouze o doly, ale podívejme se do centra Ústí na jeho vztah s chemičkami. A – pokud v současnosti je tam architekt města na pozici řadového referenta, jaká existuje pravděpodobnost dosažení pozice architekta krajského, který by měl být široce respektovanou osobností……. i zde je totiž nezbytné velmi citlivě a zodpovědně ladit vztah techniky a matematizované přírodovědy s kulturou, s místem lidského pobytu, ve kterém se cítíme být doma a které máme rádi.


O obdobné kroky se v současnosti pokouší na ostravsku:
Komora má tuto agendu na mušce už dávno:
Ještě je nezbytné upozornit, že agenda spojená s pojmem krajský architekt je na západ od našich hranic dávno běžná - ať už se jedná o Německo, Švýcarsko, nebo Francii.

Přece jen architekti daleko intenzivněji vnímají v rámci kultivace vystavěného prostředí a veřejného prostoru požadavek na komplexnost a neustálé dynamické vyvažování vztahu techniky a kultury. I takto se můžeme pokoušet otevřít přístup, kterým se do řešení veškerých problémů v kraji – a tam bych zahrnul i dnes aktuální problémy vody v krajině - dá vtáhnout nejmladší generace, a může se to vše stát doopravdy TÉMATEM.
p.s.
A ještě poznámka. nejen že mě v dětství v rámci tzv.základní vojenské služby (z Kamýku nad Vltavou si do Petrovic, kde jsem měl babičku musel odskočit) po odstranění mandlí léčil bylinkami ... no.... kdo jiný.... tak jsem si uvědomil, že mou první soukromou učitelkou němčiny  v páté třídě byla v té době už velmi stará, ale velmi hodná paní Molíková - původem z meziválečných Teplic - jakým řízením osudu se dostala do mého rodného Tábora se už asi nedozvím......

Žádné komentáře:

Okomentovat