Stránky architekta města Děčín

Doc. ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

mail@ondrejbenes.cz

sobota 16. prosince 2017

Vilsnická spojka - zeleň

OBSAH:

1)ÚVODNÍ ÚVAHY
2)KONKRÉTNÍ NÁVRH
3)POŽADOVANÉ KOREKCE
4)FOTO REALIZACE S KOMENTÁŘEM
5) ZÁVĚR



1)ÚVODNÍ ÚVAHY

Byl jsem osloven dodavatelem s žádostí o korekci zeleně z hlediska návazností na město.
Pohled na místo, kde je právě realizována tzv.Vilsnická spojka. Nejprve současný stav od jihu.

Tady jsem do podkladu vložil navrhované části. Hlavně se tu pokouším najít smysluplné linie zeleně.  Ta na té kose Zimního přístavu je sporná, ale ta vedoucí do centra Rozběles, ta podél trati i ta mezi Pětimostím a bývalým přívozem.

Tady pohled z druhé strany od severu.

A opět doplnění o možné linie. Ta růžová dole je ta okolo Jílovského potoka.

Řešili jsme i barevnost ocelových konstrukcí.

V rozpracovanosti to dnes vypadá takto:







Zde je dokumentace finálního stavu - s původním konceptem zeleně.

A tady s propsáním těch velkorysých konceptů linií zeleně do tělesa křižovatky.

V nadhledu to pak vypadá nějak takto.


Snahou je tu křižovatku maximálním způsobem zapojit do okolí.




Nejproblematičtější je vlastní zrcadlo kruhového objezdu....


... bylo by totiž dobré, aby bylo maximálně jednoduché, ale zároveň aby i ono navazovalo na své okolí.





Důležitá je ale i část při vjezdu do města.

Tady je jeden z podrobnějších podkladů.

U všeho se ale jedná o koncepční vstup do problematiky k dalšímu jednání...



2)KONKRÉTNÍ NÁVRH

A jak pak vypadaly již finální podklady, které jsem se pokoušel prosadit na stavbě? Takto:























.. a nejprve koncepční uchopení zeleně okolo kruhového objezdu...





















3)POŽADOVANÉ KOREKCE

A takto jsem se následně pokusil koncept zeleně zjednodušit - doufám, že laskavý čtenář nebude zmaten - ty korekce propiskou jsou ze strany příslušné administrativní pracovnice ze státní správy, která s projektováním - i zeleně - nemá zcela žádné zkušenosti. Přesto její vyjádření má zásadní vliv na současnou podobu jak zeleň v okolí Vilsnické spojky vypadá.










4)FOTO REALIZACE S KOMENTÁŘEM

Jak dopadla realizace? Vzhledem k tomu, že práce se zelení ve tu ještě poměrně v plenkách, pokusím se proto komentář udělat co nejobsáhlejší:

Při vjezdu do Děčína byla realizována smyčka autobusů. Uprostřed je místo, které mělo být patrně zelené. Nejen, že pozemek není vyrovnaný - doufejme, že k tomu ještě dojde - ale poklopy kanalizace jdou nad terén, nad terén jde i skruž, na které poklop je - člověk si nedokáže představit, že to tu někdo bude udržovat. Asi nejlepší by bylo příruby kanalizačních šachet zapustit do země ... 




Toto je detail, kdy zeleň - červené dřišťály - má oddělovat poměrně dost neuspořádanou zeleň nalevo. Jak ale dopadne údržba? kdo bude tu plochu nalevo udržovat? Zde jsem se pokoušel prosadit, aby zde jednak nebyly červené dřišťály, ale daleko měkčí tavolníky, ale i aby se keři plocha vlevo daleko intenzivněji vyplnila. Samostatným pozoruhodným detailem je i poklop kanalizace, který nejen trčí nad rovinu trávníku, ale místo toho, aby byl do linie keřů nějak smysluplně zakomponován, je tu vlastně ve volné ploše. Vše je jistě možno dodatečně opravit...  

Linie keřů - jen jako náznak - bez stromů - alespoň malých - snad se to tu ještě doplní.

I z pohledu na druhou stranu je jasné, že by tu jiná zeleň než pouze tráva a několik keřů byla dobrá.





Místo, se odděluje původní vjezd do DC okolo rozběleského kostela  od nového příjezdu. Jak je z podkladů výše patrné, prosazoval jsem vysunutí dvou jilmů, které tu byly vysazeny co nejvíc do špičky odkud je záběr pořizován, aby se pak v zadní části pozemku dala řešit společně se zanedbaným parčíkem v pozadí. Do plochy jsem chtěl přesunout a organizovat přebytečnou zeleň z kruhového objezdu (chvojky, dřišťály, skalníky).... nepodařilo se... 






Celá plocha, kde by bylo i tak dodatečně dobré pokusit se o založení nějaké smysluplné zeleně - tedy - parku.

... zatím tu stromy budou jen jako osamělí pěšáci v poli....







Toto už je jedna z ploch těsně navazujících na vlastní kruhový objjezd.



 

Asi za největší svůj úspěch při korekci zeleně považuji v ploše, na kterou je záběr především směřován, že se linie sloupovitých - a ve finále hustých - buků přesunula blíž k tělesu železnice. Vlastně až na okraj k silnici a naopak linie vzdušných a monumentálních platanů je blíž k silnici průtahu napravo.



Na začátku plochy jsou takto dva platany vedle sebe - kompoziční smysl mi stále uniká...







Pohled z mostu směrem k Pětimostí. Za pozornost tu jednoznačně stojí pozice platanů z tohoto pohledu těsně vedle Pětimostí nalevo - jsou tam dva. Jsou tak blízko tělesu dráhy, že až se rozrostou bude docházet ke kolizi s vlaky...... zde se mi nepodařilo prosadit, aby alespoň byly dát od železnice, nebo - což bych pokládal za ideální, aby stejně jako u plochy nalevo byly nejprve těsně u dráhy sloupové buky a před nimi v ploše - krásně - platany.... 



Velkorysý kruhový objezd. Určitě - nejlepší by tu byla volná otevřená květnatá louka s několika okrasnými stromy u Jílováku - respektujících Jílovák, které by okolo této vody mohly pokračovat od Pětimostí k Labi.... nepodařilo se... alespoň jsem koncept zeleně mentálně zakotvené v osmdesátých letech (jalovac chvojka, červený dřišťál a skalník) posunul ke kraji.... s etchníkem, který to sázel jsem se dohodl, že to provedev liniích rovnoběžně s Jílovákem (jen po obvodu cca 2metry od obrubníku dá nízké skalníky kvůli výhledům)... nepodařilo se... chvojka tak má mezi sebou rozestupy cca 5 metrů a od komunikace jen něco málo přes dva metry... tedy za pár let, až začne zasahovat do komunikace se budeme ptát - kdo  to tam tak xx vysadil?













Podél vody jsou nyní vsazené dřevěné dřišťály. S Jílovákem nemají nic společného, nemají nic společného ani s tou úrodnou labskoiu nivou, na které jsou vysazeny. Jak spodní hranou Pastýřáku progází geologický zlom oddělující Středohoří o Labských pískovců - a je to jeden z nejpodstatnějších rysů současné krajiny - šlo tento charakter podpořit a vtisknout tu i do práce se zelení... podél Jílováku jsem prosazoval távolníky - zkombinovat dle rozhodnutí o výsadbě pěstební materiál tak, aby sem šel dát jsem zkombinoval tak, že to jít mohlo.....


Na té drobné ploše mezi silnicemi je vysazena uprostřed skupinka jalovců - stříbrně zelených sloupových Skyrocketů. Jak se sem dostaly když tu žádná skalka chatové oblasti osmdesátých let není? Těžko říci....


 
I zeleň před kabelovnou je poplatná své době. Břízy se smrky byly módní v sedmdesátých letech. V každém případě - "udržitelnost" právě vysazované zeleně je pět let, doufám, že se nám podaří během této doby udělat nějaký doopravdy kvalitní projekt zeleně, který by právě realizované řešení dokázal pomalu a postupně nahrazovat.

Doufám také, že se mi podaří během té doby zdá se nejen v laické, ale v odborné veřejnosti vybudovat alespoň základní povědomí o respektu k přírodě a krajině.





Na dalších několika snímcích je okraj Kabelovny. Pokoušel jsem se prosadit, aby červený dřišťál byl pouze mezi tělesem chodníku a plotem Kabelovny a mezi tělesem chodníku a silnicí aby tyto keře sázeny nebyly - ale stejně jako na kruhovém objezdu zde byly kusy květnatých luk - nepodařilo se....






Obzvlášť na tomto snímku je patrná nedokonalost návrhu trasování chodníku okolo plotu Kabelovny. Bohužel ještě podpořeného novou zelení.












5) ZÁVĚR: 

V rámci této stavby mi bylo umožněno řešit barevnost plotů a zábradlí. Řešil jsem také barevný design protihlukové stěny v místě Rozběleského barokního kostela. Do řešení zeleně jsem mohl zasáhnout až poté co jsem se od příslušného technika vlastně naučil jak se zelení u takovýchto dálničních komunikací pracovat. Nikdo z projekčních kanceláří řešících zeleň se korekcí návrhu nechtěl zabývat.... 

Přesto se mi podařilo vypracovat ucelený koncept - viz výše - respektující místo, kontext historický ale hlavně přírodně krajinářský. 

Vzhledem k tomu, že řádné rozhodnutí na zeleň u této stavby bylo vydáno už před několika lety záleželo na libovůli příslušné úřednice, zda se podaří návrh zeleně alespoň trochu zlepšit, nebo ne. Jako úspěch neúměrný vložené energii považuji tak posun dvou jinanů při vjezdu do města, prohození řady buků a platanů nad kruháčem u tělesa železnice a alespoň částečná změna výsadby v kruhovém objezdu. 

Bohužel nakonec mj.  andělíčkářský jalovec chvojka (jedovatý a potrat vyvolávající) v té nejůrodnější části Děčína u Labe nakonec zůstal. Jen doufám, že příště  se ke korekcím podobného rázu dostanu dříve - ještě před vydáním příslušného rozhodnutí a že v návrhu od mentálníhío zakotvení v osmdesátých letech dostaneme u návrhu k nějakému normálnímu současnému - přírodu a krajinu respektujícímu - řešení.

Na druhou stranu pohled zástupce stavby na mé korekce - k nimž jsem byl vyzván - byl více než velkorysý. Je skvělé, že se vůbec tuto dopraví stavbu podařilo zrealizovat - je to stavba, kde se nejprve na přesnou cenu vybrala dodavatelská firma a až pak se řešila projektová dokumentace ... 

neděle 3. prosince 2017

Vztah - Ústí – Děčín - 02


 Už standardně jezdím v úterý ráno vlakem s architektem města Ústí panem Charvátem - a nejraději v jídelním voze (Jirka Žid z re:architektů v tomto ohledu prostě má pravdu - že v jídelním voze je to velmi příjemná cesta....). Naposledy jsme probíraly spodní vody celé podkrušnohorské pánve. Jak se od Chomutova hrnou na východ k Ústí - lomy. S kolegou architektem Beránkem se ústecku věnují už tři desetiletí. Pan Beránek právě zpracovává Územní plán Děčína, společně pak oba nyní zpracovávají Územní plán Mostu.

 Tam - v Mostě - mě mj. zaujal jejich koncept propojit hlavní mosteckou třídu až za silnici k přesunutému kostelu. Byl to také původní záměr - posunout kostel ještě více na západ, aby jím přirozeně ta hlavní mostecká třída se všemi těmi významnými společenskými objekty končila.  Přestože jsme i přesun kostela s kolegou Ševčíkem komentovali v publikaci věnující se architektuře šedesátých let, netušil jsem, že důvod neposunutí kostela ještě kousek na západ byl pragmatický. Prostě výstavba té hlavní komunikace nahoru na Chomutov byla rychlejší.... než k ní kostel dojel, byla hotová a nešla překročit... případné propojení místa s kostelem tramvají tak, aby most přes dálnici byl městotvorný lze vnímat jako něco co už tu mělo být dávno....
Tématem jsou ale i mj. mimořádné náklady ochrany nalezišť ze strany státu, jako i celkový stav a realizace rekultivací – kdy se přístup z let osmdesátých vedoucí až k výsadbám vinic opouští(tedy už dávno opustil) a ze strany ochranářů je – spíše než v současnosti při rekultivacích upatňovaný náhodný přístup – preferovaná tzv. přirozená sukcese….  



Patrně stejně jako se v devadesátých letech zapovídá urbanismus (a to paradoxně Ústí mělo v devadesátých letech jeden z nejlepších Územních plánu u nás - bratři Sedlákové a městský architekt Jiří Jehlík)) tak tento trend patrně šel i do vztahu sídlo X krajina. Tato nezodpovědnost ve vztahu ke krajině u nás dala vzniknout stovkám satelitů, nákupních center na loukách za městem nebo rozlehlým logistickým areálům. Až v posledních letech dochází v této oblasti k zodpovědnějšímu přístupu (v Praze mj. příprava Metropolitního plánu – kdy se v územním plánování nejedná pouze o mozaiku barevných plošek - tedy konečně něco, čím dokážeme navázat na dlouhodobě kultivovaný diskurs  na tzv.geopolitickém západě).

Že si Severní Čechy  za minulého režimu "odpracovávaly" mnohé za zbytek republiky? V době meziválečné to byla nejbohatší oblast Čech a tedy i celého c.k. mocnářství. Čím to bylo způsobeno? Pro německé firmy bylo výhodné zakládat pobočky u nás - mohly tak bezcelně obchodovat se zeměmi, se kterými mělo mocnářství bezcelní smlouvy.... a k tomu je třeba dodat, že počátkem XX.století byla kvalita a opulentnost např.libereckých vil srovnatelná s těmi berlínskými, v Praze si místní patriarchát ve velkém svá sídla obdobné kvality staví až o desetiletí později. Ale zpět - po odsunu Němců (a otázku Benešova referátu v Paříži při zakládání Republiky, že Němců je tu "jen několik set tisíc" nechme stranou....) je tato oblast znovu kolonizována (a Přemysl Otakar problém osídlení Němci ve své době řešil také pro "teď"). Ano - základní problém v této oblasti je "kontinuita", "zakořeněnost", kdy si "dnes" dokážeme absenci tohoto nezbytného předpokladu pro smysluplné ukotvení vysvětlovat různým způsobem.... 


A mimochodem - jedinečným způsobem se změně prostorového vnímání před a "roce 89" v polovině devadesátých let věnuje dnes na pražské AVU pracující Jiří Ševčík. Prostorového vnímání reality věnujícímu se dopadu  změny ekonomických, technologických a strategických priorit, souvislostí.


Dnes by i ústecko potřebovalo svou:

http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=36&action=show&id=5140
A to jsem se  ještě nedotkl vztahu technických opatření okolo čerpání podzemní vody z okolí lomů ( a i kdyby v tom byl ročně jen zlomek z panem Charvátem zmińovaných stovek miliard) ke kvalitě vody v jednotlivých již  napuštěných lomech…  což jsou otázky v Evropě běžně řešitelné a řešené…
Jedna z možností, jak k tomu všemu přistoupit je zřízení pozice tzv. krajského architekta ( a s touto myšlenku pro Ústecký kraj přišel Jan Štefan z Děčínského fóra) – pokud tedy neexistují silné lobbistické protitlaky. Šlo by tak i jednodušeji spolupracovat s univerzitami. Na FA ČVUT je Ústav krajinářské architektury, známá je škola v Lednici. Stejně tak by mne zajímaly kontakty a vazby na sousedy. Mám přes pražský IPR (institut plánování hl.m.Prahy) informace, že třeba drážďanská univerzita by ráda s někým v podkrušnohoří spolupracovala, ale údajně se nemá na koho obrátit (s IPRem úspěšně kooperovali ve věci pražského Císařského ostrova – ve věci vztahu sídla a krajiny).

Důležité by ale bylo, aby krajským architektem byla široce respektovaná osobnost. Příprava a sám proces vedoucí k jeho jmenování bude minimálně stejně tak důležitý jak jeho vlastní obsah práce a jeho agenda.
Pro mne je na ústecku velmi zvláštní zjištění, že tam všichni mluví o kapacitách, kolik lidí „ by se tam vešlo“. Jak je "ta krajina monumentální" – ať už se jedná o Děčín, Ústí, nebo celou oblast okolo Mostu… na rozdíl od Prahy – tomu hlubokému zářezu v mírně zvlněné krajině, kde problém s  kapacitami začal už tehdy, kdy jsme se dostali s mohutnou výstavbou právě na ty pláně – nad údolími ….
Určitě – globalizovaný svět podkrušnohorsko nezná – a proto je zvenku nelogický i požadavek Ústí – aby letiště (LVH) bylo i jeho servisem a uvažovaná rychlodráha ze severu od Berlína stavěla přímo na něm. Tedy prostě něco z pohledu Prahy nepochopitelné....




Ústecký kraj se svými sociálními problémy je ale schopen daleko citlivěji vnímat potenciál budoucího rozvoje. Automobilový průmysl jak ho známe nyní -  dříve, nebo později skončí - a pokud již nyní nebudeme velmi aktivně hledat vize a potenciál budoucího rozvoje... raději nedomýšlet....  některé pokusy třeba pak nedopadnou - jako ten o který jsme se s jedním z mých klientů mnoho let pokoušeli - jak zhodnotit několik generací školených špičkových specialistů.....


https://ondrejbenes.blogspot.cz/2015/03/ujp-praha-jadro.html 
Ale Praha může být pro Ústecký kraj inspirativní při zřizování pozice krajského architekta. Městského architekta má v kraji již poměrně mnoho měst – většinou v podružné pozici např. Ústí, Mostě, Chomutově  Zde je dokonce tendence tyto městské architekty držet poněkud stranou od zpracovatelů územních plánů - např.aktuální informace z Mostu. Další města s městskými architekty jako Žatec, Louny, Litoměřice už jsou daleko více svázáni především se Středními Čechami a řeší tak trochu jiné problémy. Postupně se se všemi setkávám. Cca jednou za měsíc v paláci Zdar v Ústí...... 
(ano - tato fotografie není Zdar, ale děčínské Nebíčko...)
Na začátku mi přijdou důležité k řešení právě problémy pánve mezi Krušnými horami a Středohořím. Tedy místo, kde i kdyby chtěli - jsou městští architekti podkrušnohoří válcováni zájmy průmyslu  Všeobecný trend utahování směrem dolů, ale už ani ne benevolence na ekonomickém potravinovém řetězci směrem vzhůru. O společenské  "třaskavosti"  tohoto přístupu netřeba pochybovat ..... 

Nejde pouze o doly, ale podívejme se do centra Ústí na jeho vztah s chemičkami. A – pokud v současnosti je tam architekt města na pozici řadového referenta, jaká existuje pravděpodobnost dosažení pozice architekta krajského, který by měl být široce respektovanou osobností……. i zde je totiž nezbytné velmi citlivě a zodpovědně ladit vztah techniky a matematizované přírodovědy s kulturou, s místem lidského pobytu, ve kterém se cítíme být doma a které máme rádi.


O obdobné kroky se v současnosti pokouší na ostravsku:
Komora má tuto agendu na mušce už dávno:
Ještě je nezbytné upozornit, že agenda spojená s pojmem krajský architekt je na západ od našich hranic dávno běžná - ať už se jedná o Německo, Švýcarsko, nebo Francii.

Přece jen architekti daleko intenzivněji vnímají v rámci kultivace vystavěného prostředí a veřejného prostoru požadavek na komplexnost a neustálé dynamické vyvažování vztahu techniky a kultury. I takto se můžeme pokoušet otevřít přístup, kterým se do řešení veškerých problémů v kraji – a tam bych zahrnul i dnes aktuální problémy vody v krajině - dá vtáhnout nejmladší generace, a může se to vše stát doopravdy TÉMATEM.