https://radiozurnal.rozhlas.cz/jaka-uskali-obnasi-role-architekta-na-drsnem-severu-7575224
... a pak jeden už zveřejněný rozhovor v MF:
... a nakonec ten připravovaný rozhovor do MF:
Od minulého roku působíte jako architekt města Děčína. Jaké hlavní úkoly před Vámi právě stojí? Co už se Vám naopak za tu dobu podařilo?
Co se mi podařilo? Rok je pro viditelnější změnu ve městě příliš krátká doba. Ale dílčích úspěchů je už celkem hodně – od barevného řešení odevšad viditelné nemocnice po drobné ale vyčerpávající korekce zeleně u čerstvě dokončené Vilsnické spojky v centru. Podařilo se nám uspořádat soutěž na lávku podél železničního mostu přes Labe pod zámkem. Tam porota zasedala počátkem srpna. Podařilo se rozběhnout přímou komunikaci s občany prostřednictvím FB, blogu, na přednáškách i diskusích. U důležitých akcí zavádíme výběrové řízení nejen „na cenu“, ale s akcentem na kvalitu portfolia.
Když jsem nastoupil, velkou energii jsem věnoval děčínským nábřežím, místu, které má pro Děčín patrně největší potenciál. Zájemci mnoho z prací najdou na mém blogu – decinarchitekt.blogspot.com
Co před námi ještě stojí? Je toho čím dál tím víc. Zejména systematická práce s kvalitami a možnostmi rozvoje jednotlivých míst, čtvrtí a lokalit. Připravujeme podklady pro lepší práci se zelení ve městě, nebo postupně začínáme diskutovat o možnostech rozšíření mé agendy a působení.
V současné době se také hodně angažujete i při přípravě rekonstrukce
mosteckého kulturního domu Repre. Uvedl jste, že v ideální variantě by
pro město bylo nejprve vyřešit okolí centra a teprve až v poslední fázi se
věnovat této stavbě. Proč?
Protože stejným způsobem se postupovalo u přesunutého Mostu už od samého začátku. Nejprve byly pořádány velmi náročné a kvalitně obsazené soutěže na celé centrum, pak až se začaly řešit jednotlivé objekty. Od modernistického způsobu uvažování šedesátých let máme ale nyní již kritický odstup daný zejména mezidobím architektonické postmoderny. I to je důvod, proč by mělo smysl v tomto světle nejprve přehodnotit celé centrum, celkový modernistický urbanismus města, a pak až řešit dílčí části. Vše opět nejlépe soutěží.
Tedy zejména chápání jednotlivých veřejných prostor. Hledání vazeb a zákonitosti, které má smysl i dále do budoucna rozvíjet, kultivovat a respektovat.
V každém případě je mimořádně důležité zapojení všech vrstev veřejnosti – odborné i laické. Přece jen – centrum města je vyvrcholením společenských a občanských aktivit celé obce. Pro odbornou veřejnost je navíc nový Most stále obrovskou výzvou.
Toto vše je ideální stav, a to ještě nedávno hrozila objektu Repre demolice. Dnešní výzva tkví v tom, jak vše výše uvedené zhustit do přípravy jednoho konkrétního záměru – rovnou toho nejdůležitějšího domu – a doopravdy nic podstatného nezanedbat. Těší mne, že v tomto ohledu mám osobní podporu i autora objektu Repre Mojmíra Böhma. Zároveň je ale důležité vytvářet předpoklady pro smysluplnou práci s domem i po volbách.
Kde dělají představitelé měst a obcí největší chyby při snahách o
"zvelebení" svých měst?
Nikoho asi dnes už nenapadne, aby s bolavým zubem šel ke kováři. Pokud jde o zlepšení kvality veřejného prostoru a obecně vystavěného prostředí, tak architekt není pouze ten, kdo má metaforicky řečeno pouze „lepší a nerezové kleště“. Za lékařem jdeme i proto, že si uvědomuje široké spektrum vazeb, které s tím kterým problémem vůbec nemusí na první pohled souviset. I dobrý architekt v otázce na kultivaci obce nejen že odpoví na aktuální palčivý problém, a dá ho navíc do adekvátních společenských souvislostí, ale v případě otázek týkajících se zásadně celé obce doporučí i adekvátní systémové řešení – například soutěž.
O výhodách a možnostech zřízení pozice funkce městského architekta zase doporučuji se s důvěrou obrátit přímo na Českou komoru architektů. Může to být zajímavé i pro ty nejmenší obce.
Jaké město v kraji je na tom v tomto ohledu nejhůř? (Napadá mě Ústí,
které, podle mě, nevyužilo možnost vybudovat téměř na zelené louce (v
četných prolukách) moderní a něčím zajímavé centrum města.)
Podívejte se na fotky Ústí z počátku devadesátých let. Najdeme tam stále po válečných náletech děravé centrum. Dodnes tam zatím došlo k dokončení hlavního náměstí, které považuji za mimořádně kvalitní. Palác Zdar, stejně tak jako dokončení západního průčelí, patří mezi špičkovou českou architektonickou produkci.
Vidím tam problém spíše v tom, že se nepokračovalo, že se postupně obdobně neplnily proluky na všechny strany od centra. Domy, které by měly místu i městu úměrné měřítko a přijatelný mix funkcí s nezastupitelnou rolí bydlení.
Stále mluvíme o velkých městech, ale obnovu vyžadují neméně i malá města a vesnice. Jen kolik kostelů ve zdejším kraji bylo v druhé polovině XX. století zbouráno, kolik přirozených center obcí devastováno a zničeno. Odtud je nezbytné začít, znovuobjevovat a budovat přirozené vazby a vztahy.
Které město může být naopak pro ostatní vzorem? Ať už rekonstrukcí
centra, části města nebo nějaké jednotlivé budovy.
S manželkou jsme byli okouzleni Merbolticemi v rámci jejich Dne podstávkových domů, místní komunitou. Nebo Krásnou Lípou, či v Děčíně obnoveným obrovským zámeckým areálem. Všechna tato místa spojuje společná péče o věci veřejné. Je dobře sledovatelné, že tam, kde komunální reprezentace občanům naslouchá, a hledá společensky konsenzuální řešení, věci se dávají do pohybu. Radikálně aktivistické snahy tam pak nemají místo, což je v mnoha sociálně neutěšených oblastech velmi obtížně dosahovatelná meta.
Jak jsem už uvedl, vzorem v devadesátých letech bylo Ústí. Mělo jeden z nejlepších územních plánů u nás, Regulační plán centra vypracoval architekt Roman Koucký – v současnosti autor pražského Metropolitního plánu.
Za další přímo vzorový příklad bych také označil půvabný komplex Nábřeží maxipsa Fíka v Kadani. I zde se na všem podíleli skvělí architekti i výtvarníci.
Váš záběr zájmů je hodně široký. Snažíte se, ve spolupráci s ostatními
architekty, o větší spolupráci mezi jednotlivými městy v kraji. Proč je
to tak důležité?
Když jsem přišel poprvé na půdu děčínské Hospodářské komory, její předseda, pan Aster pro mě měl připraven list papíru, kde měl sepsáno, v čem je Děčín i kraj v rámci celé ČR nejhorší, nebo zaručeně během 10–15 let nejhorší bude. Náš vztah začal otázkou: „A co s tím uděláte, pane architekte?“ Dobrá otázka.
Tedy jakou energii do takto nastavených statistik vnesu, abych se to, co působí neodvratně, pokusil změnit. Stejně jako on jsem přesvědčen, že právě komplexní a multidisciplinární profese architekta může dokázat takovéto smysluplné změny iniciovat a dovádět k realizaci.
Odtud je pak už jen krok k propojování obdobně smýšlejících architektů v celém kraji, i k hledání podmínek ke zřízení pozice krajského architekta. Kraj musí v péči o své vystavěné prostředí vystupovat jako celek.
Ve svém vystoupení v ČRo na Radiožurnálu jste se kriticky vyjadřoval k pozicím městských architektů v obcích na severu Čech, můžete být konkrétnější?
Most patří stejně jako Ústí k těm obcím, které by si obdobně jako nedaleké Karlovy Vary samostatnou a respektovanou kancelář městského architekta zasloužili. Svým významem, složitostí, problémy i výzvami. Znovuotevření tohoto tématu vnímám společensky jako velmi důležité.
Ve finále to dopadá tak, že města mají sebezáchovnou tendenci si i velké a pro rozvoj obce zásadní projekty a koncepty držet pod pokličkou, s eventuálními úniky k technokratickým řešením. Určitě se to týká i územních plánů a dalších strategických dokumentů. I tam je něco jiného pouze deklarovat projednávání s občany a skutečně aktivně tento potenciál hledat a využívat.
Obce neví jak témata architektury, urbanismu a veřejného prostoru srozumitelně komunikovat s občany, mají strach, že ztratí svou autoritu, že ztratí nad procesy kontrolu. Neuvědomují si, že jediné co mohou a velmi tvrdě musí kontrolovat, jsou právě jen a pouze rámce, ve kterých tyto procesy probíhají – ne jejich konkrétní detaily a informační vstupy či výstupy. Jen tak do hry zapojí co nejvíce lidí a svou autoritu si naopak zvýší.
Obzvlášť zde na severu Čech se nedostatečná komunikace s občany následně kompenzuje destruktivně aktivistickými tendencemi, se kterými si vedení obcí neví rady. Tyto reakce jsou tu v mnohdy sociálně třaskavých podmínkách vždy po ruce.
Vedle městské zástavby se angažujete i v projektech, které se týkají
například jezera Milada nebo budoucí rychlodráhy. Můžete popsat, co je
Vaším cílem?
Poté, co jsem se zorientoval v architektonické problematice Děčína, a následně jsem zjistil, co vše je z pohledu potřeb Děčína k řešení za jeho hranicemi, dostal jsem se k Ústí. Jedná se především o dlouho diskutovaný přivaděč na dálnici Praha - Drážďany. Přes Ústí jsem se otevřela problematika Mostu a celé pánevní oblasti.
Pokud jde o Miladu, do problematiky pánevní oblasti mě uvedl zejména ústecký městský architekt pan Charvát. V celé pánevní oblasti je neřešený vztah sídla s krajinou (a dodal bych fantastickou a monumentální krajinou), proto jsem uvítal aktivitu ředitele Ústeckého palivového kombinátu pana Lence vypsat na Miladu a její okolí mezinárodní architektonickou soutěž - pokud možno ještě letos, na mostecké jezero v ideálním případě soutěž příští rok. Snažím se spolupracovat s lidmi, kteří usilují o rozvoj regionu. Neuvěřitelné množství práce již odvedl například Martin Hausenblas, nebo lidé okolo Re-vize Ústí.
Tedy – co je mým cílem? Vlastně jen na všech úrovních kam se postupně dostávám hledat v problematice vystavěného prostředí, které nás obklopuje, pouze ta nejkvalitnější řešení.
Máte Vy sám, osobně, nějaké přání nebo vizi, co by se kdekoliv v kraji
mohlo někdy v budoucnosti udělat, vybudovat, zlepšit?
Asi nejvíc by mě potěšilo zkvalitnění práce právě ve vztahu sídla s krajinou. Nejde tu jen a pouze o přírodu. Je tu zejména spousta práce v hledání adekvátní resocializace území. Hledání jak těžbou a průmyslem zdevastované lokality zapojit do přirozené struktury smysluplného lidského pobytu - života. V tom by skutečně mohla pomoci agenda krajského architekta. Ale než dojde k jeho zřízení, je třeba toho na mnoha úrovních spoustu vyjasnit, vykomunikovat – jak jsme si řekli i s prvním náměstkem krajského hejtmana na společné schůzce - pro kraj je velmi důležitá mj. agenda tzv. uhelných regionů.
Jste renomovaný architekt a odborník na stavby šedesátých let minulého
století. Je nebo byla v Ústeckém kraji stavba z dob komunismu, která by
si zasloužila naší větší pozornost? Pokud ano, tak čím je zajímavá.
Nezpochybnitelné místo na světové scéně má výtvarná práce Zdeňka Sýkory ve veřejném prostoru. Jeho litvínovský chodník je pojmem napříč generacemi. Obdobné je to ale i s architekturou a architekty té doby. I oni svou prací a tvorbou hledali a navazovali na tendence a trendy ve světovém vývoji.
Mimořádných staveb postavených mezi lety 1948 a 1989 najdeme v ústeckém kraji opravdu mnoho. Významné místo má litvínovský kolektivní dům nebo obdobně monumentální experimentální bydlení v Chomutově. Pozoruhodným dokladem doby je modernistický koncept Mostu, a to jak už výše zmíněným Repre, divadlem či přesunem gotického kostela.
Obzvlášť v porovnání s posledními dvěma desítiletími je stavební boom sedmdesátých a osmdesátých let v kraji takřka neuvěřitelný.
V nedávné době jsem si procházel mimořádně dobře zachovalé interiéry Kulturního domu v Ústí z padesátých let. Detaily, lustry, věšáky v šatnách, nebo skleněné reliéfy jsou pozoruhodné. Vše jen pár metrů od hlavního náměstí.
Můžete, prosím, ještě uvést Váš věk, čím se zabýváte, Vaše úspěchy,
Účast na projektech, ... Takové hodně krátké CV. Až by byl rozhovor hotový, tak bychom se ještě spolu domluvili, že by Vás vyfotil náš fotograf.
Ing.arch.Ondřej Beneš,Ph.D. www.ondrejbenes.cz (*1969 v Táboře). S kolegou Janem Stemplem máme už víc než deset let ateliér na FA ČVUT v Praze - stempelbenes.blogspot.com. Jako studentské zadání jsme v severních Čechách několikrát prověřovali nejen Muzeum Zdeňka Sýkory v Lounech, ale loni i třeba děčínské proluky na pravém břehu, nebo způsob propojení tamního tzv. Šibeničního vrchu s městem. Také více než deset let spolupracuji s kolegou doc. Oldřichem Ševčíkem na textech, přednáškách a konferencích. Tématem byla nejprve architektura šedesátých let. Nyní je to i společensko-kulturní reflexe – současná světová i česká teorie architektury (je to téma mé doktorské i habilitační práce). Zabýváme se ale i architektonickou kritikou, aktuálně palčivými problémy a tématy. Například vzhledem k tomu, že má žena ve svém nakladatelství vydává i současnou čínskou literaturu (patří v tomto ohledu mezi největší nakladatele nejen České republiky) mé zázemí v oblasti, která hýbe světem i architekturou, je nadstandardní.
Pokud jde o mou soukromou projekční praxi, asi zatím největší věcí, kterou jsem ve svém ateliéru řešil, byl komplexní areál na výrobu paliva do atomových elektráren. Pro dokreslení složitosti – dokumentaci k DUR jsme připravovali s Armény. Jedním z cílů zadavatele bylo zabránění odlivu intelektuální elity v těchto technologicky strategických oblastech. Jinak paleta mé činnost je od novostaveb, přes rekonstrukce až k výstavní činnosti – zde bych zmínil alespoň úspěšnou výstavu Bratři Čapkové dětem před několika lety v kutnohorském GASKu.
Na závěr bych chtěl všechny pozvat na přelom září a října do Děčína, kdy bude probíhat Den architektury. (Budeme se věnovat mimo pikniku na Mariánské louce jak šedesátým letům, tak konkrétně i mosteckému Repre).
.. a pro doplnění texty, co vyšly v Děčíně:
.. a pro doplnění texty, co vyšly v Děčíně:
....nebo k tématu krajského architekta:
