Starokatolický kostel - studentský projekt

Záznam z prezentace na Dni architektury 2018, včetně debaty s majitelem:

https://youtu.be/rTdX7DbhV44

Den architektury - několik záznamů

Děkuji všem, kteří se jakýmkoli způsobem na letošním Dni architektury podíleli, návštěvníkům, přednášejícím, diskutujícím.

Zde přikládám několik záznamů, které jsme pořídili:

Tady je máte všechny najednou:

https://www.youtube.com/channel/UCBsnfBIYVxMMzKcnkyn6iFQ/videos

Nebo tady po jednom:

Úvod, předvedení programu a přednáška o objektu bývalé podmokelské knihovně:

https://youtu.be/01ULonN8V88

Děčín očima městského architekta:

https://www.youtube.com/watch?v=IFkgMZ18dWA&feature=youtu.be 

Výsledky soutěže na lávku pod zámkem:

https://www.youtube.com/watch?v=KeGDynenWcE

Výtvarné dílo ve veřejném prostoru:

https://youtu.be/SVEYEWcoDjQ

Studentské práce - proluky pravého břehu:

https://youtu.be/Mt4je1CpH8U

Studentské práce - výjezd na Hřensko a jeden malý domek:

https://www.youtube.com/results?search_query=https%3A%2F%2Fyoutu.be%2FrTdX7DbhV44 

Inspirace - městská infrastruktura a pohyb:

https://youtu.be/pHUKGaca6rY

Inspirace - inovativní Vlámsko:

https://www.youtube.com/edit?ar=1&o=U&video_id=ZQijdKvN16s

Zlatá šedesátá v české architektuře:

https://youtu.be/RzkswaJDZpw

České domy - rodinné (vzhledem k tomu, že Honza Tesař na přednášce říkal věci, které by se neměli šířit - o konkrétních klientech - dávám sem video z oficiálního křtu knihy Czech houses) :

https://www.youtube.com/watch?v=WA4RRJlz3EA 

https://www.youtube.com/watch?v=Pn9oP3hCtzU 

Moře klidu:

https://youtu.be/7hP18IFMxfM

Mostecké Repre:

https://youtu.be/WmxHzkyPncU

Doprava a Republika zítra:

https://youtu.be/1KrK_B30CoU

… už se také těšíte na příští ročník?

Výsledky soutěže na lávku pod zámkem

VÝSLEDKY SOUTĚŽE NA LÁVKU POD ZÁMKEM
(vizualizace ještě doplním)

Zejména Labi vděčí Děčín za svou jedinečnou terénní konfiguraci vybízející k osídlení a kultivaci lidskou činností. V mělkém údolí na hraně Českého středohoří a Labských pískovců se skalním ostrohem uprostřed tak najdeme výrazné stopy všech důležitých kulturně historických etap. Na druhou stranu bylo Labe vždy i bariérou, kterou bylo nutno překonat. To probíhalo způsobem závislým na technické a technologické vyspělosti té které doby.  


Pravý a levý břeh dnešního Děčína se rozvíjel samostatně až do roku 1942, kdy byly obě části úředně spojeny. Na nábřežích se ale stále nemůžeme cítit jako uprostřed města. Přes svou jedinečnost v kontextu celé České republiky se dosud přirozenou součástí struktury města nestala. 


Nejfrekventovanějším a nejoblíbenějším mostem je Tyršův v místě původního přívozu, s dnešní podobou z roku 1933. Tzv. Nový – silniční most – přestože koncipovaný už mezi válkami, byl realizován až v osmdesátých letech minulého století, a až letos došlo i k důslednému vyřešení návazností na levém břehu. Další most, který je ve hře, je uvažován až daleko za jižní hranicí města. 


Ještě musíme připomenout, že i na druhém železničním mostě severně od centra, který Labe protíná v ostrém úhlu se při jeho výměně uvažuje s přípravou na připojení lávky pro pěší a cyklisty. 


Přestože nyní soutěží řešená lávka pod zámkem se může jevit jako drobnost – výložníky na ocelové konstrukci už připravené –, soutěž potvrdila, že její vliv na celé centrum Děčína může být mimořádný.


Zvolili jsme poměrně náročný způsob přípravy zahrnující analýzy obou nábřeží, jejich vazeb a vztahů. Přitom bylo nutné do úvah zahrnout i nevyjasněnou situaci ohledně vybudování jezu pod Děčínem – veškeré návrhy a koncepty musí vyhovovat, ať už k realizaci jezu dojde, či nikoli. Společenský potenciál nábřeží jsme si loni ověřovali i při komentovaných procházkách na Dni architektury koncem září. Takováto náročnost je ale v případě práce s veřejným prostore dnes už nezbytná. Navíc obyvatelé Děčína mají stále na paměti, jak dopadají zkratkovitá řešení, kdy na samém konci normalizace byl realizován podchod pod dnešním Masarykovým náměstím (později zasypaný), nebo výtah Pastýřskou stěnou (kde nyní pracně hledáme jeho využití a propojení s touto částí města). Dnes už víme, že bezohledná privatizace veřejného prostoru pod zástěrkou ekonomické nebo turistické prosperity nefunguje ani dnes. Centrum Děčína je křehké. Je tu jak stále ještě nedoceněné archeologické naleziště na Mariánské louce, nebo mj. již zmíněná staticky obtížně uchopitelná Pastýřská stěna (podrobněji k této problematice na webových stránkách architekta města). 


Při přípravě soutěžních podmínek jsme dlouho zvažovali, zda by nebylo nejlepší provést nejprve soutěž na obě celá nábřeží a pak až řešit lávku. Nakonec se nám podařilo najít přijatelný kompromis, kdy jsme k lávce přiřadili k řešení poměrně rozsáhlé předpolí na obou nábřežích. 


Do soutěže vyhlášené dle regulí České komory architektů byly přihlášeny čtyři návrhy. Porota hodnotila na návrzích zejména kvalitu architektonického návrhu, konstrukční řešení a urbanistické začlenění. Jedná se především o řešení obou předpolí včetně širších propojení, navázání na nábřeží a vytváření možností vytváření kvalitního veřejného prostoru. Důležitý pro ni byl i způsob využití současných výložníků a konstrukce mostu, nebo vyznění lávky v kontextu současného mostu a města. Vedle těchto kvalitativních priorit byla stejně tak důležitá výše pořizovacích ale hlavně provozních nákladů.


Popis jednotlivých návrhů uvedeme výňatkem ze soutěžních podmínek:


„Nová lávka, rozšiřující současný železniční most i pro potřeby pěších a cyklistů, by měla patřit k těm opatřením, které tato propojení výrazně zlepší a z celoměstského i regionálního pohledu přispěje ke kompaktnosti tras cyklistické dopravy.
Další význam má nová lávka v otevření obou nábřeží jako významných rekreačních lokalit.“ (…) „Nábřeží dodnes nejsou přirozenou součástí struktury města.
Nová lávka by měla být svým řešením i návaznostmi jednoduchá a smysluplná. Lávka se bude nacházet v bezprostřední blízkosti hlavních městských dominant – zámku, Pastýřské stěny, Tyršova mostu. V místech, odkud se otevírají jedinečná městská panoramata.“   Citace ze soutěžních podmínek.


Nejvýše porota hodnotila návrh Ing. arch. Alexandra Kotačky, doc. Ing. Lukáše Vráblíka, Ph.D., a Ing. arch. Evy Pykové z Prahy. Přináší Děčínu jednoznačný a ambiciózní koncept s komplexním urbanisticky a architektonicky kvalitním propojením obou břehů. Tento návrh porota jednomyslně doporučila k realizaci. 


Přestože je toto řešení mimořádně lapidární, překvapivě přináší v obou předpolích možnosti kvalitních návazností. Na levém břehu nevytváří bariéru a umožňuje zde různé způsoby budoucí organizace funkcí. Na pravém břehu lávka nabízí adekvátní a smysluplné propojení všech úrovní. 


Jednoduchá pravdivá konstrukce je pohledově subtilní, nekonkuruje stávajícímu mostu – naopak jej vhodně doplňuje. Ocenili jsme i fakt, že konstrukční a materiálové řešení slibuje nízké provozní náklady. Přes tato pozitiva bude u návrhu nutno ještě mnoho věcí prověřit – například podjezdnou výšku v ulici Předmostí. Dále bude potřeba prověřit životnost a provozní vlastnosti pochozí dřevěné paluby. 

Jako druhý nejlepší jsme vyhodnotili návrh architektů Pavla Raka, Lukáše Landy a prof. Ing. Jiřího Stráského, DSc. Lávka v jejich podání je jednoduchá, elegantní, pohledově subtilní. Ve svých předpolích návrh navazuje na současný stav, ale příliš nerozvíjí jejich potenciál. Důsledné přimknutí ke stávající konstrukci mostu je diskutabilní, protože v některých místech přináší problémy s údržbou mostu a s budoucím využití prostorů v bezprostředním okolí stávajících konstrukcí (prostory pod mostními oblouky jsou blokovány).


I tento návrh přináší úsporné řešení založené na maximálním využití stávajících výložníků. Svou materiálovou volbou slibuje přiměřené realizační i provozní náklady odpovídající požadavkům kladeným na předmět soutěže.

Odměnou porota ocenila návrh Elana Neumana Fesslera/Emergenative Architecture, mající ambici důsledně naplnit zadání a přinést řadu podnětů pro využití na obou březích a poukázat na jejich potenciál. Řešení vlastní lávky jsme ale vyhodnotili jako problematické. Mnohé části návrhu jsou totiž nedostatečně definované, neadekvátně popírající charakter konkrétních míst.

 
I materiálově a architektonicky se jedná o komplikované řešení, popírající architektonické kvality stávajícího mostu. Asi nejproblematičtější u tohoto návrhu ale je fakt, že realizační náklady jsou dle odborných posudků výrazně vyšší, než je požadováno zadavatelem. 

Poslední místo porota přisoudila návrhu společnosti Valbek, spol. s. r. o., z Liberce. Ti si dali za cíl hledat řešení propojením obou břehů samostatně stojící mostní konstrukcí. Návrh tento cíl ale kvalitním způsobem nenaplňuje a řešení jsme hodnotili jako nevhodné, neadekvátní významu a nekontextuální. Navrhovaná lávka, podle názoru poroty, nezapadá do sousedství historických mostů. A konstrukční řešení výrazně překračuje limity požadované zadavatelem. 

Přes výše uvedenou kritiku je třeba upozornit, že odhadem je každý návrh výsledkem soustředěné práce minimálně dvou měsíců.


ZÁVĚR


Všechny čtyři došlé návrhy splnily veškeré formální a obsahové náležitosti, kladené soutěžními podmínkami. Z těchto důvodů byly také porotu posuzovány v řádném hodnocení. 


Porota ohodnotila první cenou a doporučila zadavateli k realizaci jednoznačný a ambiciózní koncept Ing. arch. Alexandra Kotačky, doc. Ing. Lukáše Vráblíka, Ph.D., a Ing. arch. Evy Pykové z Prahy, přinášející urbanisticky a architektonicky kvalitní propojení obou břehů. 


Návrhy svou kvalitou poskytly porotě dostatečný podklad pro odpovědné vyhodnocení předmětu soutěže. Porota se při svém rozhodování opírala mj. o písemná stanoviska přizvaných odborných znalců.


Návrhy dostatečně prověřily různé přístupy řešení a lze konstatovat, že soutěž splnila svůj účel. Nezávislá část poroty také vyjádřila svoje poděkování zadavateli za fakt, že zvolil pro výběr zhotovitele projektové přípravy a spolupráce při realizaci díla veřejnou architektonickou soutěž o návrh, stejně tak jako za velké úsilí a prostředky, které vložil do přípravy a průběhu soutěže.


(Pro tuto zprávu byly použity podklady z oficiálního soutěžního protokolu, které jsou pro zájemce v plné znění přístupná na webových stránkách města.)

Připravovaný rozhovor do MF:

.. ale nejdřív rozhovor na Radiožurnálu:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/jaka-uskali-obnasi-role-architekta-na-drsnem-severu-7575224 

... a pak jeden už zveřejněný rozhovor v MF:

... a nakonec ten připravovaný rozhovor do MF:

Od minulého roku působíte jako architekt města Děčína. Jaké hlavní úkoly před Vámi právě stojí? Co už se Vám naopak za tu dobu podařilo?

Co se mi podařilo? Rok je pro viditelnější změnu ve městě příliš krátká doba. Ale dílčích úspěchů je už celkem hodně – od barevného řešení odevšad viditelné nemocnice po drobné ale vyčerpávající korekce zeleně u čerstvě dokončené Vilsnické spojky v centru. Podařilo se nám uspořádat soutěž na lávku podél železničního mostu přes Labe pod zámkem. Tam porota zasedala počátkem srpna. Podařilo se rozběhnout přímou komunikaci s občany prostřednictvím FB,  blogu, na přednáškách i diskusích. U důležitých akcí zavádíme výběrové řízení nejen „na cenu“, ale s akcentem na kvalitu portfolia.

Když jsem nastoupil, velkou energii jsem věnoval děčínským nábřežím, místu, které má pro Děčín patrně největší potenciál. Zájemci mnoho z prací najdou na mém blogu – decinarchitekt.blogspot.com

Co před námi ještě stojí? Je toho čím dál tím víc. Zejména systematická práce s kvalitami a možnostmi rozvoje jednotlivých míst, čtvrtí a lokalit. Připravujeme podklady pro lepší práci se zelení ve městě, nebo postupně začínáme diskutovat o možnostech rozšíření mé agendy a působení.

V současné době se také hodně angažujete i při přípravě rekonstrukce

mosteckého kulturního domu Repre. Uvedl jste, že v ideální variantě by

pro město bylo nejprve vyřešit okolí centra a teprve až v poslední fázi se

věnovat této stavbě. Proč?

Protože stejným způsobem se postupovalo u přesunutého Mostu už od samého začátku. Nejprve byly pořádány velmi náročné a kvalitně obsazené soutěže na celé centrum, pak až se začaly řešit jednotlivé objekty. Od modernistického způsobu uvažování šedesátých let máme ale nyní již kritický odstup daný zejména mezidobím architektonické postmoderny. I to je důvod, proč by mělo smysl v tomto světle nejprve přehodnotit celé centrum, celkový modernistický urbanismus města, a pak až řešit dílčí části. Vše opět nejlépe soutěží.

Tedy zejména chápání jednotlivých veřejných prostor. Hledání vazeb a zákonitosti, které má smysl i dále do budoucna rozvíjet, kultivovat a respektovat.

V každém případě je mimořádně důležité zapojení všech vrstev veřejnosti – odborné i laické. Přece jen – centrum města je vyvrcholením společenských a občanských aktivit celé obce. Pro odbornou veřejnost je navíc nový Most stále obrovskou výzvou.

Toto vše je ideální stav, a to ještě nedávno hrozila objektu Repre demolice. Dnešní výzva tkví v tom, jak vše výše uvedené zhustit do přípravy jednoho konkrétního záměru – rovnou toho nejdůležitějšího domu – a doopravdy nic podstatného nezanedbat. Těší mne, že v tomto ohledu mám osobní podporu i autora objektu Repre Mojmíra Böhma. Zároveň je ale důležité vytvářet předpoklady pro smysluplnou práci s domem i po volbách.

Kde dělají představitelé měst a obcí největší chyby při snahách o

"zvelebení" svých měst?

Nikoho asi dnes už nenapadne, aby s bolavým zubem šel ke kováři. Pokud jde o zlepšení kvality veřejného prostoru a obecně vystavěného prostředí, tak architekt není pouze ten, kdo má metaforicky řečeno pouze „lepší a nerezové kleště“. Za lékařem jdeme i proto, že si uvědomuje široké spektrum vazeb, které s tím kterým problémem vůbec nemusí na první pohled souviset. I dobrý architekt v otázce na kultivaci obce nejen že odpoví na aktuální palčivý problém, a dá ho navíc do adekvátních společenských souvislostí, ale v případě otázek týkajících se zásadně celé obce doporučí i adekvátní systémové řešení – například soutěž.

O výhodách a možnostech zřízení pozice funkce městského architekta zase doporučuji se s důvěrou obrátit přímo na Českou komoru architektů. Může to být zajímavé i pro ty nejmenší obce.

Jaké město v kraji je na tom v tomto ohledu nejhůř? (Napadá mě Ústí,

které, podle mě, nevyužilo možnost vybudovat téměř na zelené louce (v

četných prolukách) moderní a něčím zajímavé centrum města.)

Podívejte se na fotky Ústí z počátku devadesátých let. Najdeme tam stále po válečných náletech děravé centrum. Dodnes tam zatím došlo k dokončení hlavního náměstí, které považuji za mimořádně kvalitní. Palác Zdar, stejně tak jako dokončení západního průčelí, patří mezi špičkovou českou architektonickou produkci.

Vidím tam problém spíše v tom, že se nepokračovalo, že se postupně obdobně neplnily proluky na všechny strany od centra. Domy, které by měly místu i městu úměrné měřítko a přijatelný mix funkcí s nezastupitelnou rolí bydlení.

Stále mluvíme o velkých městech, ale obnovu vyžadují neméně i malá města a vesnice. Jen kolik kostelů ve zdejším kraji bylo v druhé polovině XX. století zbouráno, kolik přirozených center obcí devastováno a zničeno. Odtud je nezbytné začít, znovuobjevovat a budovat přirozené vazby a vztahy.

Které město může být naopak pro ostatní vzorem? Ať už rekonstrukcí

centra, části města nebo nějaké jednotlivé budovy.

S manželkou jsme byli okouzleni Merbolticemi v rámci jejich Dne podstávkových domů, místní komunitou. Nebo Krásnou Lípou, či v Děčíně obnoveným obrovským zámeckým areálem. Všechna tato místa spojuje společná péče o věci veřejné. Je dobře sledovatelné, že tam, kde komunální reprezentace občanům naslouchá, a hledá společensky konsenzuální řešení, věci se dávají do pohybu. Radikálně aktivistické snahy tam pak nemají místo, což je v mnoha sociálně neutěšených oblastech velmi obtížně dosahovatelná meta.

Jak jsem už uvedl, vzorem v devadesátých letech bylo Ústí. Mělo jeden z nejlepších územních plánů u nás, Regulační plán centra vypracoval architekt Roman Koucký – v současnosti autor pražského Metropolitního plánu. 

Za další přímo vzorový příklad bych také označil půvabný komplex Nábřeží maxipsa Fíka v Kadani. I zde se na všem podíleli skvělí architekti i výtvarníci.

Váš záběr zájmů je hodně široký. Snažíte se, ve spolupráci s ostatními

architekty, o větší spolupráci mezi jednotlivými městy v kraji. Proč je

to tak důležité?

Když jsem přišel poprvé na půdu děčínské Hospodářské komory, její předseda, pan Aster pro mě měl připraven list papíru, kde měl sepsáno, v čem je Děčín i kraj v rámci celé ČR nejhorší, nebo zaručeně během 10–15 let nejhorší bude. Náš vztah začal otázkou: „A co s tím uděláte, pane architekte?“ Dobrá otázka.

Tedy jakou energii do takto nastavených statistik vnesu, abych se to, co působí neodvratně, pokusil změnit. Stejně jako on jsem přesvědčen, že právě komplexní a multidisciplinární profese architekta může dokázat takovéto smysluplné změny iniciovat a dovádět k realizaci.

Odtud je pak už jen krok k propojování obdobně smýšlejících architektů v celém kraji, i k hledání podmínek ke zřízení pozice krajského architekta. Kraj musí v péči o své vystavěné prostředí vystupovat jako celek.

Ve svém vystoupení v ČRo na Radiožurnálu jste se kriticky vyjadřoval k pozicím městských architektů v obcích na severu Čech, můžete být konkrétnější?

Most patří stejně jako Ústí k těm obcím, které by si obdobně jako nedaleké Karlovy Vary samostatnou a respektovanou kancelář městského architekta zasloužili. Svým významem, složitostí, problémy i výzvami. Znovuotevření tohoto tématu vnímám společensky jako velmi důležité.   

Ve finále to dopadá tak, že města mají sebezáchovnou tendenci si i velké a pro rozvoj obce zásadní projekty a koncepty držet pod pokličkou, s eventuálními úniky k technokratickým řešením. Určitě se to týká i územních plánů a dalších strategických dokumentů. I tam je něco jiného pouze deklarovat projednávání s občany a skutečně aktivně tento potenciál hledat a využívat.

Obce neví jak témata architektury, urbanismu a veřejného prostoru srozumitelně komunikovat s občany, mají strach, že ztratí svou autoritu, že ztratí nad procesy kontrolu. Neuvědomují si, že jediné co mohou a velmi tvrdě musí kontrolovat, jsou právě jen a pouze rámce, ve kterých tyto procesy probíhají – ne jejich konkrétní detaily a informační vstupy či výstupy. Jen tak do hry zapojí co nejvíce lidí a svou autoritu si naopak zvýší.

Obzvlášť zde na severu Čech se nedostatečná komunikace s občany následně kompenzuje destruktivně aktivistickými tendencemi, se kterými si vedení obcí neví rady. Tyto reakce jsou tu v mnohdy sociálně třaskavých podmínkách vždy po ruce.

Vedle městské zástavby se angažujete i v projektech, které se týkají

například jezera Milada nebo budoucí rychlodráhy. Můžete popsat, co je

Vaším cílem?

Poté, co jsem se zorientoval v architektonické problematice Děčína, a následně jsem zjistil, co vše je z pohledu potřeb Děčína k řešení za jeho hranicemi, dostal jsem se k Ústí. Jedná se především o dlouho diskutovaný přivaděč na dálnici Praha - Drážďany. Přes Ústí jsem se otevřela problematika Mostu a celé pánevní oblasti.

Pokud jde o Miladu, do problematiky pánevní oblasti mě uvedl zejména ústecký městský architekt pan Charvát. V celé pánevní oblasti je neřešený vztah sídla s krajinou (a dodal bych fantastickou a monumentální krajinou), proto jsem uvítal aktivitu ředitele Ústeckého palivového kombinátu pana Lence vypsat na Miladu a její okolí mezinárodní architektonickou soutěž - pokud možno ještě letos, na mostecké jezero v ideálním případě soutěž příští rok. Snažím se spolupracovat s lidmi, kteří usilují o rozvoj regionu. Neuvěřitelné množství práce již odvedl například Martin Hausenblas, nebo lidé okolo Re-vize Ústí.

Tedy – co je mým cílem? Vlastně jen na všech úrovních kam se postupně dostávám hledat v problematice vystavěného prostředí, které nás obklopuje, pouze ta nejkvalitnější řešení.

Máte Vy sám, osobně, nějaké přání nebo vizi, co by se kdekoliv v kraji

mohlo někdy v budoucnosti udělat, vybudovat, zlepšit?

Asi nejvíc by mě potěšilo zkvalitnění práce právě ve vztahu sídla s krajinou. Nejde tu jen a pouze o přírodu. Je tu zejména spousta práce v hledání adekvátní resocializace území. Hledání jak těžbou a průmyslem zdevastované lokality zapojit do přirozené struktury smysluplného lidského pobytu - života. V tom by skutečně mohla pomoci agenda krajského architekta. Ale než dojde k jeho zřízení, je třeba toho na mnoha úrovních spoustu vyjasnit, vykomunikovat – jak jsme si řekli i s prvním náměstkem krajského hejtmana na společné schůzce - pro kraj je velmi důležitá mj. agenda tzv. uhelných regionů.

 Jste renomovaný architekt a odborník na stavby šedesátých let minulého

století. Je nebo byla v Ústeckém kraji stavba z dob komunismu, která by

si zasloužila naší větší pozornost? Pokud ano, tak čím je zajímavá.

Nezpochybnitelné místo na světové scéně má výtvarná práce Zdeňka Sýkory ve veřejném prostoru. Jeho litvínovský chodník je pojmem napříč generacemi. Obdobné je to ale i s architekturou a architekty té doby. I oni svou prací a tvorbou hledali a navazovali na tendence a trendy ve světovém vývoji.

Mimořádných staveb postavených mezi lety 1948 a 1989 najdeme v ústeckém kraji opravdu mnoho. Významné místo má litvínovský kolektivní dům nebo obdobně monumentální experimentální bydlení v Chomutově. Pozoruhodným dokladem doby je modernistický koncept Mostu, a to jak už výše zmíněným Repre, divadlem či přesunem gotického kostela.   

Obzvlášť v porovnání s posledními dvěma desítiletími je stavební boom sedmdesátých a osmdesátých let v kraji takřka neuvěřitelný.

V nedávné době jsem si procházel mimořádně dobře zachovalé interiéry Kulturního domu v Ústí z padesátých let. Detaily, lustry, věšáky v šatnách, nebo skleněné reliéfy jsou pozoruhodné. Vše jen pár metrů od hlavního náměstí.

Můžete, prosím, ještě uvést  Váš věk, čím se zabýváte, Vaše úspěchy,

Účast na projektech, ... Takové hodně krátké CV. Až by byl rozhovor hotový, tak bychom se ještě spolu domluvili, že by Vás vyfotil náš fotograf.

  

Ing.arch.Ondřej Beneš,Ph.D. www.ondrejbenes.cz (*1969 v Táboře). S kolegou Janem Stemplem máme už víc než deset let ateliér na FA ČVUT v Praze - stempelbenes.blogspot.com. Jako studentské zadání jsme v severních Čechách několikrát prověřovali nejen Muzeum Zdeňka Sýkory v Lounech, ale loni i třeba děčínské proluky na pravém břehu, nebo způsob propojení tamního tzv. Šibeničního vrchu s městem. Také více než deset let spolupracuji s kolegou doc. Oldřichem Ševčíkem na textech, přednáškách a konferencích. Tématem byla nejprve architektura šedesátých let. Nyní je to i společensko-kulturní reflexe – současná světová i česká teorie architektury (je to téma mé doktorské i habilitační práce). Zabýváme se ale i architektonickou kritikou, aktuálně palčivými problémy a tématy. Například vzhledem k tomu, že má žena ve svém nakladatelství vydává i současnou čínskou literaturu (patří v tomto ohledu mezi největší nakladatele nejen České republiky) mé zázemí v oblasti, která hýbe světem i architekturou, je nadstandardní.

Pokud jde o mou soukromou projekční praxi, asi zatím největší věcí, kterou jsem ve svém ateliéru řešil, byl komplexní areál na výrobu paliva do atomových elektráren. Pro dokreslení složitosti – dokumentaci k DUR jsme připravovali s Armény. Jedním z cílů zadavatele bylo zabránění odlivu intelektuální elity v těchto technologicky strategických oblastech. Jinak paleta mé činnost je od novostaveb, přes rekonstrukce až k výstavní činnosti – zde bych zmínil alespoň úspěšnou výstavu Bratři Čapkové dětem před několika lety v kutnohorském GASKu.

Na závěr bych chtěl všechny pozvat na přelom září a října do Děčína, kdy bude probíhat Den architektury. (Budeme se věnovat mimo pikniku na Mariánské louce jak šedesátým letům, tak konkrétně i mosteckému Repre).

.. a pro doplnění texty, co vyšly v Děčíně:

....nebo  k tématu krajského architekta: