Čtyři příběhy

Na Dni architektury v loňském roce jsme debatovali o příkladech, kterými by se Děčín mohl řídit. Za své si to vzal student architektury TUL v Liberci, který zpracoval Děčín ve své diplomní práci. viz: 

https://issuu.com/mattheww1/docs/d___n_2070_mat_j__un_t?fbclid=IwAR1gz_P6kZfqzrW1bKhAYJkgdGeUyz7wi0lQdue6xe07CxnaWaKthEZbeLc 

Je to určitě radikální a nepříliš reálné jak jsem se o tom vyjádřil ve své oponentuře, ale tzv.tvrdá data, ze kterých práce vychází umožňuje do budoucna daleko lépe "přepočítávat" vztahy mezi jednotlivými částmi.

S diplomantem jsem Děčín řešil celý minulý půlrok a mým požadavkem bylo i hledání a vypíchnutí toho, co v centru města má smysl rozvíjet – a to tak, aby pokud se tam investuje minimum prostředků – výsledek byl maximální. Tvrdá demografická a statistická data dávaná do souvislosti s obdobnými případy ze světa pak to jen zasadila do reálného kontextu. Ale hlavně umožňují veškeré vazby a vztahy v rámci celého města chápat v adekvátní proporci.  

Pokouším se tak definovat ČTYŘI PŘÍBĚHY  jdoucí městem, které prochází mimořádně důležitými územími a je tak zaručena jejich viditelnost a vliv. Při minimálních nákladech zajištěn maximální efekt.

Výše investičních prostředků na nich pak může být dle finančních možnosti od minimálních úprav  až po velké investice (jak jsem mylně vnímal požadavek na řešení širších souvislostí, kdy jsem projednal a nechal nacenit parky před Sněžníkem, nábřeží před Íčkem, sever Masarykova náměstí) .

Sumárně tedy:

Dva příběhy OKOLO VODY

Příběh PODMOKLY-ŽELENICE

Příběh MYSLBEKOVA - STARÁK

Dva příběhy OKOLO VODY – pravý a levý břeh - nábřeží jako jedny z nejdůležitějších míst ve městě. Tady jsem se zatím pohyboval zejména okolo jezu a při přípravě soutěže na lávku podél železničního mostu.

Na PRAVÉM BŘEHU kromě návazností předpolí lávky podél železničního mostu (bude řešeno týmem, který vyhrál soutěž na lávku) půjde i o otázku architektonického připomenutí kostela na Mariánské louce.

Podél celého nábřeží  jsem spolupracoval na zadání, kde by studenti z ústeckého UJEPu dělali výtvarné intervence od bývalého přívozu do Rozběles po ústí Ploučnice (řešili jsme jako podání Tvoříme Děčín). Cílem je zatraktivnit nábřeží a hledat jeho potenciály. V případě hudebního festivalu, který je dnes pouze u Rogala by podél vody bylo možno provádět hudební zastavení s hudební produkcí odpovídající místu – např.  jazz pod Atlantikem, reminiscence na hudbu 19.století u sochy Tyrše, a dole pod Kocandou – jak je ten betonový blok - pak i hudební produkci ostřejší. Tímto způsobem by se celé nábřeží mohlo stát součástí velkolepé společenské akce přímo šité na specifika Děčína.

Důležité by bylo organické propojení konkrétních míst Děčína s atrakcí, která by kde byla. Důležité bude jak k dopravě bezpečně využít řeku – mohl by tak vzniknout zcela unikátní koncept.

Na pravém břehu jako konkrétní drobnou věc bychom pak jižně od Kocandy mohli řešiti v rámci tzv. náhradních výsadeb stromořadí.

Na severním konci nábřeží bychom hledali minimální úpravy okolo sochy Tyrše, stejně jako pod knihovnou.

(sumárně se jedná o linii podél vody od Střelnice po Starák).

Na LEVÉM BŘEHU bude náročnější dokoordinování návazností předpolí navrhované lávky podél železničního mostu.

Připravujeme tu u vody k realizaci tzv. grilovací místo.

Co by ale levému břehu dokázalo hodně pomoci, by byla lávka přes Jílovák, aby nebylo nutné se vždy při pochodu na nábřeží vracet nahoru k silnici. Lávka je plánována při realizaci cyklostezky, pokud by se podařilo najít takové technické řešení, se kterým by povodí souhlasilo.

(sumárně se jedná o linii od levého předpolí Tyršova mostu – s neutěšenými reklamními plochymi, přes nábřeží s Ferratou až dolů k vjezdu do zimního přístavu).

Příběh PODMOKLY-ŽELENICE

Osa silně urbanizovaného území. Jedním ze začátků je předprostor nádraží. Revizalizace Podmokel tam dorazí nejdřív za šest - osm let. Je to ale prostor mimořádně frekventovaný a je jednou z vizitek Děčína. Proto jsme právě v konceptu Tvoříme Děčín toto místo vybrali pro výtvarné intervence, aby se nám podařilo Podmokly víc zapojit do hry.

Ze stejného důvodu do Tvoříme Děčín řešíme i kraj parku před Sněžníkem. Tam uvažujeme opět s konkrétní výtvarnou akcí – propojující kino Sněžník s parkem. Pokud by se nám v rámci toho podařilo najít místo pro popelnice na rohu Podmokelské a Hankovy. V parku vymezeného Podmokelskou, Hankovou a Uhelnou byly tendence využít ho pro aktivity důchodců, kteří mají klub na rohu Podmokelské a Bezručovy. Zároveň by tu mohlo být něco jako čekárna na autobusy v parku. Pro tento park bych vzhledem ke složitosti náročnější studii doporučoval.

Další místa, která řešíme v rámci Tvoříme Děčín je tzv. šišák.

Navázat na to měl spodek parku okolo Thunovské kaple – v místě křížení ulic Chrástecké a J. z Poděbrad. Toto místo do akce Tvoříme Děčín dáme příští rok.  

Další navázání na tuto osu by mělo být probrání keřů Želenické, Krásnostudenská. Je to jedno z míst, kde si hodně slibuju od spolupráce s panem Němečkem, že si vše projedeme a jako minimální první krok budeme doporučovat otevření těch parků, kde jsou přerostlé keře.

Na Podmokly navazuje Pastýřák. U něj jsem předkládal úvodní prezentace samostatně. Po jednání na místě – i s paní ředitelkou jsme si problém rozdělili na dvě části – přístup na něj a druhá část pohyb a propojení nahoře – připravím podrobněji.

(sumárně se jedná o linii začínající vlastně až nahoře nad ZOO a jde přes Podmokly až dolů z Želenicím).

Příběh MYSLBEKOVA - STARÁK

Na severu na Myslbekovu autobusovou zastávku navazuje Komenského náměstí, kde bych doporučoval architektonickou soutěž. Mluvili jsem o dopravě celé oblasti. Od jednotlivých oborů jsem získal dostupné podklady týkající se parkování (včetně vyjádření pana Chlouby, i doktoranda pana Smíška Schána) a nechal zpracovat kompletní nabídku na analýzu souč. stavu s možnostmi řešení – jedním z výstupů může být i jak s parkovacími domy atd… (má u sebe referentka paní Svobodová).

Začínám u nové zastávky v Myslbekově ulici, která jsem řešil jako součást širších vztahů předpolí Dlouhé jízdy. To celé mám v samostatné přípravě, kterou jsem již poskytl. Následovat bude schůzka se správci na ČVUT. Prověřuji podrobněji možnosti zastávky. U předprostoru Dlouhé jízdy mám předběžné kladné vyjádření děčínského odboru památkové péče. Určitě najdeme minimální řešení, které by šlo realizovat rychle ale nezabraňovalo dalším úpravám.

Minulý rok bylo provedeno zadláždění blátivého chodníku u ulice 2.polské armády směrem ke Kauflandu. Zde by šlo pokračovat na obě dvě strany – připravil jsem k tomu podklad – v seznamu prezentací který jsem posílal má číslo 16.

Další místo, kde by šlo provést minimální úpravy je mezi Zimním stadionem a Kauflandem – jen drobné úpravy se zelení. Dlouhodobě tam jednám s nájemci prodejny cyklo, se kterými hledáme nějaké rozumné uspořádání směrem do silnice.

Zde na to navazují obsáhlejší úvahy týkající se parkování u bazénu – to ale bude daleko nad rámec malých konkrétních akcí.

Uvádím tu často Tvoříme Děčín, kam jsem se aktivně zapojil v přípravě, protože u drobných detailů jsou konkrétně definovány prostředky, které lze použít.

(sumárně se jedná o linii zasahující na severu až k Masarykovu náměstí jdoucí okolo Kokosu přes Kaufland až dolů na Starák).

ZÁVĚR

Tímto způsobem uchopený Děčín mi přijde srozumitelnější, než komplikovaně přes jednotlivé lokality. Je to daleko víc celostní pohled, kde se všechny čtyři linie dají mentálně velmi jednoduše projít. U těchto čtyř linií je pak možno řešit konkrétní zásahy aniž by nám unikali podstatné vazby a souvislosti. Vrstva problematiky jednotlivých čtvrtí, historických území je pak v druhém plánu.