Územní plán 02

Předběžné hledání hodnot, potenciálů a způsobů práce

Současný stav

Jednou z nejdůležitějším momentů v Děčíně je bezesporu řeka Labe a jeho nábřeží.

Je tu ale pro rozvoj pravého i levého břehu neméně důležitý Jílovský potok a Ploučnice, a mnoho dalších potoků i potůčků. 

Nábřeží Labe v centrální části se navíc může stát mimořádně důležitým společenským místem propojujícím velmi dlouho samostatně se rozvíjející pravý a levý břeh. Nábřeží pro to má veškeré předpoklady.

Centrem Děčína prochází mimořádně výrazný geologický, terénní zlom. Je jedním z nejsilnějších momentů vnímání města. 

Kontrast sopek Českého středohoří s tabulí Labských pískovců protnutý Labem je základní stavební jednotkou města .

A je mnohonásobně rozváděno.

A vytváří mimořádně specifické podmínky pro osídlení. Jiný charakter má zástavba od něj směrem na sever.

I směrem na jih..

Pro Děčín je charakteristická jeho vazba na krajinu – lesy jsou v těsné vazbě na centrum na zastavěné území obce.

Zjednodušeně vyjádřeno lze tedy krajinný rámec Děčína graficky vyjádřit takto.

Nejpregnantnější vyjádření krajiny je koncentrováno do centra města – do vazby zámku a Pastýřáku.

Pozoruhodné je i jakým způsobem v devatenáctém století probíhalo trasování i uzly železnic. Jejich propojení s krajinou je mimořádné.

Do budoucna tak nemusí jít pouze o proměnu Koziny na cyklostezku ústící na nábřeží a do komunikačního uzlu Podmokel (autobus, železnice, parkoviště).

A takto přibližně si tedy uchovávám Děčín v paměti.

Propojení s krajinou bylo v minulosti zcela přirozené. Dostalo vyjádření v mnoha jednotlivých čtvrtích města. Vznikaly parky, parkové úpravy kusů lesa, upravovala se nábřeží

Razantním zásahem do původně barokního členění krajiny (např. vazba Thun kaple na kostel v Rozbělesích) byl až průmyslový boom a budování železnice.

Dnes bychom neměli podlehnout pokušení rovnoměrně zastavovat území které není lesem. Pokud bychom měli i nadále mluvit o propojení města s přírodou a krajinou, tyto vazby je třeba velmi aktivně objevovat a promítat do potenciálně zastavitelného území. 

Nesmí se nám stát, že nezastavěná území v intravilánu zalije homogenní sídelní kaše (podpoře individuálního rodinného bydlení je třeba nadřadit respekt k hodnotám celé obce, aby nedocházelo k její degradaci, jak vidíme u srovnatelných příkladů českých měst).

Je totiž třeba především hledat způsoby jak energii pro rozvoj nalít zpět do center obou břehů, aby se nám město doslova nerozpadlo pod rukama. 

Základní urbánní osu levého břehu lze definovat jako propojení Podmokel pod oběma parky dolů na Chrochvice a Želenice. Na pravém břehu je to propojení historického jádra města okolo ČVUT a sportovně nákupního centra dolů na Staré město.

Určitě nejde pouze o tato jádra území, ale i o jejich rozvoj .a hledání dalších vztahů.

Do základního čtení Děčína .tak může dostat i způsob jak město vnímat a pak i jak s ním pracovat územím pracovat.

…dlouhodobě pracovat….

Děčín má ale mimořádné množství velmi protichůdné mozaiky míst, lokalit, čtvrtí. A každá si žije tak nějak vlastním životem…

Toto je pouze předběžný pokus o jejich definování. Pocitovou mapu pro jejich definici nosí každý v sobě. Většinou jsou ale tyto části poměrně dobře čitelné, a nezřídka je vymezení velmi přesné a ostré.  Stejně tak je důležité hledání a kultivace propojení mezi nimi. Mnohdy stačí i třeba jen drobný průchod – ale na tom správném místě a správně provedený. 

Každá tato oblast má svůj vlastní způsob prezentace, uchopení a vnímání sebe sama.

Každá řeší své vlastní problémy a hledá – pokud možno v běžných docházkových vzdálenostech - svá vlastní společenská centra, obchody, služby, trávení volného času.

Každá část má i specifickou historii - od které odečítá i svůj význam - s mnohdy mimořádnými kulturními počiny minulosti významem přesahujícím konkrétní lokalitu..

Pořád ale těžiště celého území je ve společném jádru. Jsou to historické dominanty, jsou to obě labská nábřeží, je to občanská vybavenost a služby pokrývající svým významem celé město. 

Do struktury čtení Děčína si tedy můžeme  promítnout i požadavek na vyjádření toho konkrétního a specifického v každé jednotlivé lokalitě.

Aby mohlo docházet ke synergickému efektu spolupráce.

A jedním z nejdůležitějších problémů k řešení bude vyvažování vztahu centrum – lokalita.

To vše by se pak mělo promítnout do definování slabých a silných stránek jednotlivých lokalit, do definování jejich specifických charakterů které má smysl rozvíjet, dále zhodnocovat výstavbou, úpravami veřejných prostor.

A jestli se nám to daří poznáme mimo jiné z toho, že tímto způsobem do území nalitá energie dá znovuzaznít všemu hodnotnému, co v té které lokalitě, místě, čtvrti, bylo kdy v minulosti vykonáno. 

Zbývá  k tomu jen dodat, že takovouto iniciační informaci si z navrhovanému Územnímu plánu jeho uživatel neodnese. Navrhovaný Územní plán jde dokonce v mnoha ohledech proti takovémuto komplexnímu způsobu uvažování – viz např vyjádření https://decinarchitekt.blogspot.com/2017/11/uzemni-plan.html

Pokud se takovýto způsob uvažování nepodaří do Územního plánu doplnit – přece jen jde o zásadní dokument rozvoje obce – bude nezbytné hledat jiné způsoby jak na to.