Stránky architekta města Děčín

Ing.arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Sochařská 12, 170 00 Praha 7 - Letná

mail@ondrejbenes.cz

středa 22. srpna 2018

Připravovaný rozhovor do MF:

.. ale nejdřív rozhovor na Radiožurnálu:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/jaka-uskali-obnasi-role-architekta-na-drsnem-severu-7575224 

... a pak jeden už zveřejněný rozhovor v MF:

... a nakonec ten připravovaný rozhovor do MF:

Od minulého roku působíte jako architekt města Děčína. Jaké hlavní úkoly před Vámi právě stojí? Co už se Vám naopak za tu dobu podařilo?

Co se mi podařilo? Rok je pro viditelnější změnu ve městě příliš krátká doba. Ale dílčích úspěchů je už celkem hodně – od barevného řešení odevšad viditelné nemocnice po drobné ale vyčerpávající korekce zeleně u čerstvě dokončené Vilsnické spojky v centru. Podařilo se nám uspořádat soutěž na lávku podél železničního mostu přes Labe pod zámkem. Tam porota zasedala počátkem srpna. Podařilo se rozběhnout přímou komunikaci s občany prostřednictvím FB,  blogu, na přednáškách i diskusích. U důležitých akcí zavádíme výběrové řízení nejen „na cenu“, ale s akcentem na kvalitu portfolia.

Když jsem nastoupil, velkou energii jsem věnoval děčínským nábřežím, místu, které má pro Děčín patrně největší potenciál. Zájemci mnoho z prací najdou na mém blogu – decinarchitekt.blogspot.com

Co před námi ještě stojí? Je toho čím dál tím víc. Zejména systematická práce s kvalitami a možnostmi rozvoje jednotlivých míst, čtvrtí a lokalit. Připravujeme podklady pro lepší práci se zelení ve městě, nebo postupně začínáme diskutovat o možnostech rozšíření mé agendy a působení.

V současné době se také hodně angažujete i při přípravě rekonstrukce
mosteckého kulturního domu Repre. Uvedl jste, že v ideální variantě by
pro město bylo nejprve vyřešit okolí centra a teprve až v poslední fázi se
věnovat této stavbě. Proč?

Protože stejným způsobem se postupovalo u přesunutého Mostu už od samého začátku. Nejprve byly pořádány velmi náročné a kvalitně obsazené soutěže na celé centrum, pak až se začaly řešit jednotlivé objekty. Od modernistického způsobu uvažování šedesátých let máme ale nyní již kritický odstup daný zejména mezidobím architektonické postmoderny. I to je důvod, proč by mělo smysl v tomto světle nejprve přehodnotit celé centrum, celkový modernistický urbanismus města, a pak až řešit dílčí části. Vše opět nejlépe soutěží.

Tedy zejména chápání jednotlivých veřejných prostor. Hledání vazeb a zákonitosti, které má smysl i dále do budoucna rozvíjet, kultivovat a respektovat.

V každém případě je mimořádně důležité zapojení všech vrstev veřejnosti – odborné i laické. Přece jen – centrum města je vyvrcholením společenských a občanských aktivit celé obce. Pro odbornou veřejnost je navíc nový Most stále obrovskou výzvou.

Toto vše je ideální stav, a to ještě nedávno hrozila objektu Repre demolice. Dnešní výzva tkví v tom, jak vše výše uvedené zhustit do přípravy jednoho konkrétního záměru – rovnou toho nejdůležitějšího domu – a doopravdy nic podstatného nezanedbat. Těší mne, že v tomto ohledu mám osobní podporu i autora objektu Repre Mojmíra Böhma. Zároveň je ale důležité vytvářet předpoklady pro smysluplnou práci s domem i po volbách.


Kde dělají představitelé měst a obcí největší chyby při snahách o
"zvelebení" svých měst?

Nikoho asi dnes už nenapadne, aby s bolavým zubem šel ke kováři. Pokud jde o zlepšení kvality veřejného prostoru a obecně vystavěného prostředí, tak architekt není pouze ten, kdo má metaforicky řečeno pouze „lepší a nerezové kleště“. Za lékařem jdeme i proto, že si uvědomuje široké spektrum vazeb, které s tím kterým problémem vůbec nemusí na první pohled souviset. I dobrý architekt v otázce na kultivaci obce nejen že odpoví na aktuální palčivý problém, a dá ho navíc do adekvátních společenských souvislostí, ale v případě otázek týkajících se zásadně celé obce doporučí i adekvátní systémové řešení – například soutěž.

O výhodách a možnostech zřízení pozice funkce městského architekta zase doporučuji se s důvěrou obrátit přímo na Českou komoru architektů. Může to být zajímavé i pro ty nejmenší obce.

Jaké město v kraji je na tom v tomto ohledu nejhůř? (Napadá mě Ústí,
které, podle mě, nevyužilo možnost vybudovat téměř na zelené louce (v
četných prolukách) moderní a něčím zajímavé centrum města.)

Podívejte se na fotky Ústí z počátku devadesátých let. Najdeme tam stále po válečných náletech děravé centrum. Dodnes tam zatím došlo k dokončení hlavního náměstí, které považuji za mimořádně kvalitní. Palác Zdar, stejně tak jako dokončení západního průčelí, patří mezi špičkovou českou architektonickou produkci.

Vidím tam problém spíše v tom, že se nepokračovalo, že se postupně obdobně neplnily proluky na všechny strany od centra. Domy, které by měly místu i městu úměrné měřítko a přijatelný mix funkcí s nezastupitelnou rolí bydlení.

Stále mluvíme o velkých městech, ale obnovu vyžadují neméně i malá města a vesnice. Jen kolik kostelů ve zdejším kraji bylo v druhé polovině XX. století zbouráno, kolik přirozených center obcí devastováno a zničeno. Odtud je nezbytné začít, znovuobjevovat a budovat přirozené vazby a vztahy.

Které město může být naopak pro ostatní vzorem? Ať už rekonstrukcí
centra, části města nebo nějaké jednotlivé budovy.

S manželkou jsme byli okouzleni Merbolticemi v rámci jejich Dne podstávkových domů, místní komunitou. Nebo Krásnou Lípou, či v Děčíně obnoveným obrovským zámeckým areálem. Všechna tato místa spojuje společná péče o věci veřejné. Je dobře sledovatelné, že tam, kde komunální reprezentace občanům naslouchá, a hledá společensky konsenzuální řešení, věci se dávají do pohybu. Radikálně aktivistické snahy tam pak nemají místo, což je v mnoha sociálně neutěšených oblastech velmi obtížně dosahovatelná meta.

Jak jsem už uvedl, vzorem v devadesátých letech bylo Ústí. Mělo jeden z nejlepších územních plánů u nás, Regulační plán centra vypracoval architekt Roman Koucký – v současnosti autor pražského Metropolitního plánu. 

Za další přímo vzorový příklad bych také označil půvabný komplex Nábřeží maxipsa Fíka v Kadani. I zde se na všem podíleli skvělí architekti i výtvarníci.

Váš záběr zájmů je hodně široký. Snažíte se, ve spolupráci s ostatními
architekty, o větší spolupráci mezi jednotlivými městy v kraji. Proč je
to tak důležité?

Když jsem přišel poprvé na půdu děčínské Hospodářské komory, její předseda, pan Aster pro mě měl připraven list papíru, kde měl sepsáno, v čem je Děčín i kraj v rámci celé ČR nejhorší, nebo zaručeně během 10–15 let nejhorší bude. Náš vztah začal otázkou: „A co s tím uděláte, pane architekte?“ Dobrá otázka.

Tedy jakou energii do takto nastavených statistik vnesu, abych se to, co působí neodvratně, pokusil změnit. Stejně jako on jsem přesvědčen, že právě komplexní a multidisciplinární profese architekta může dokázat takovéto smysluplné změny iniciovat a dovádět k realizaci.

Odtud je pak už jen krok k propojování obdobně smýšlejících architektů v celém kraji, i k hledání podmínek ke zřízení pozice krajského architekta. Kraj musí v péči o své vystavěné prostředí vystupovat jako celek.

Ve svém vystoupení v ČRo na Radiožurnálu jste se kriticky vyjadřoval k pozicím městských architektů v obcích na severu Čech, můžete být konkrétnější?

Most patří stejně jako Ústí k těm obcím, které by si obdobně jako nedaleké Karlovy Vary samostatnou a respektovanou kancelář městského architekta zasloužili. Svým významem, složitostí, problémy i výzvami. Znovuotevření tohoto tématu vnímám společensky jako velmi důležité.   

Ve finále to dopadá tak, že města mají sebezáchovnou tendenci si i velké a pro rozvoj obce zásadní projekty a koncepty držet pod pokličkou, s eventuálními úniky k technokratickým řešením. Určitě se to týká i územních plánů a dalších strategických dokumentů. I tam je něco jiného pouze deklarovat projednávání s občany a skutečně aktivně tento potenciál hledat a využívat.

Obce neví jak témata architektury, urbanismu a veřejného prostoru srozumitelně komunikovat s občany, mají strach, že ztratí svou autoritu, že ztratí nad procesy kontrolu. Neuvědomují si, že jediné co mohou a velmi tvrdě musí kontrolovat, jsou právě jen a pouze rámce, ve kterých tyto procesy probíhají – ne jejich konkrétní detaily a informační vstupy či výstupy. Jen tak do hry zapojí co nejvíce lidí a svou autoritu si naopak zvýší.

Obzvlášť zde na severu Čech se nedostatečná komunikace s občany následně kompenzuje destruktivně aktivistickými tendencemi, se kterými si vedení obcí neví rady. Tyto reakce jsou tu v mnohdy sociálně třaskavých podmínkách vždy po ruce.

Vedle městské zástavby se angažujete i v projektech, které se týkají
například jezera Milada nebo budoucí rychlodráhy. Můžete popsat, co je
Vaším cílem?

Poté, co jsem se zorientoval v architektonické problematice Děčína, a následně jsem zjistil, co vše je z pohledu potřeb Děčína k řešení za jeho hranicemi, dostal jsem se k Ústí. Jedná se především o dlouho diskutovaný přivaděč na dálnici Praha - Drážďany. Přes Ústí jsem se otevřela problematika Mostu a celé pánevní oblasti.

Pokud jde o Miladu, do problematiky pánevní oblasti mě uvedl zejména ústecký městský architekt pan Charvát. V celé pánevní oblasti je neřešený vztah sídla s krajinou (a dodal bych fantastickou a monumentální krajinou), proto jsem uvítal aktivitu ředitele Ústeckého palivového kombinátu pana Lence vypsat na Miladu a její okolí mezinárodní architektonickou soutěž - pokud možno ještě letos, na mostecké jezero v ideálním případě soutěž příští rok. Snažím se spolupracovat s lidmi, kteří usilují o rozvoj regionu. Neuvěřitelné množství práce již odvedl například Martin Hausenblas, nebo lidé okolo Re-vize Ústí.

Tedy – co je mým cílem? Vlastně jen na všech úrovních kam se postupně dostávám hledat v problematice vystavěného prostředí, které nás obklopuje, pouze ta nejkvalitnější řešení.

Máte Vy sám, osobně, nějaké přání nebo vizi, co by se kdekoliv v kraji
mohlo někdy v budoucnosti udělat, vybudovat, zlepšit?

Asi nejvíc by mě potěšilo zkvalitnění práce právě ve vztahu sídla s krajinou. Nejde tu jen a pouze o přírodu. Je tu zejména spousta práce v hledání adekvátní resocializace území. Hledání jak těžbou a průmyslem zdevastované lokality zapojit do přirozené struktury smysluplného lidského pobytu - života. V tom by skutečně mohla pomoci agenda krajského architekta. Ale než dojde k jeho zřízení, je třeba toho na mnoha úrovních spoustu vyjasnit, vykomunikovat – jak jsme si řekli i s prvním náměstkem krajského hejtmana na společné schůzce - pro kraj je velmi důležitá mj. agenda tzv. uhelných regionů.

 Jste renomovaný architekt a odborník na stavby šedesátých let minulého
století. Je nebo byla v Ústeckém kraji stavba z dob komunismu, která by
si zasloužila naší větší pozornost? Pokud ano, tak čím je zajímavá.

Nezpochybnitelné místo na světové scéně má výtvarná práce Zdeňka Sýkory ve veřejném prostoru. Jeho litvínovský chodník je pojmem napříč generacemi. Obdobné je to ale i s architekturou a architekty té doby. I oni svou prací a tvorbou hledali a navazovali na tendence a trendy ve světovém vývoji.

Mimořádných staveb postavených mezi lety 1948 a 1989 najdeme v ústeckém kraji opravdu mnoho. Významné místo má litvínovský kolektivní dům nebo obdobně monumentální experimentální bydlení v Chomutově. Pozoruhodným dokladem doby je modernistický koncept Mostu, a to jak už výše zmíněným Repre, divadlem či přesunem gotického kostela.   

Obzvlášť v porovnání s posledními dvěma desítiletími je stavební boom sedmdesátých a osmdesátých let v kraji takřka neuvěřitelný.

V nedávné době jsem si procházel mimořádně dobře zachovalé interiéry Kulturního domu v Ústí z padesátých let. Detaily, lustry, věšáky v šatnách, nebo skleněné reliéfy jsou pozoruhodné. Vše jen pár metrů od hlavního náměstí.

Můžete, prosím, ještě uvést  Váš věk, čím se zabýváte, Vaše úspěchy,
Účast na projektech, ... Takové hodně krátké CV. Až by byl rozhovor hotový, tak bychom se ještě spolu domluvili, že by Vás vyfotil náš fotograf.
  
Ing.arch.Ondřej Beneš,Ph.D. www.ondrejbenes.cz (*1969 v Táboře). S kolegou Janem Stemplem máme už víc než deset let ateliér na FA ČVUT v Praze - stempelbenes.blogspot.com. Jako studentské zadání jsme v severních Čechách několikrát prověřovali nejen Muzeum Zdeňka Sýkory v Lounech, ale loni i třeba děčínské proluky na pravém břehu, nebo způsob propojení tamního tzv. Šibeničního vrchu s městem. Také více než deset let spolupracuji s kolegou doc. Oldřichem Ševčíkem na textech, přednáškách a konferencích. Tématem byla nejprve architektura šedesátých let. Nyní je to i společensko-kulturní reflexe – současná světová i česká teorie architektury (je to téma mé doktorské i habilitační práce). Zabýváme se ale i architektonickou kritikou, aktuálně palčivými problémy a tématy. Například vzhledem k tomu, že má žena ve svém nakladatelství vydává i současnou čínskou literaturu (patří v tomto ohledu mezi největší nakladatele nejen České republiky) mé zázemí v oblasti, která hýbe světem i architekturou, je nadstandardní.

Pokud jde o mou soukromou projekční praxi, asi zatím největší věcí, kterou jsem ve svém ateliéru řešil, byl komplexní areál na výrobu paliva do atomových elektráren. Pro dokreslení složitosti – dokumentaci k DUR jsme připravovali s Armény. Jedním z cílů zadavatele bylo zabránění odlivu intelektuální elity v těchto technologicky strategických oblastech. Jinak paleta mé činnost je od novostaveb, přes rekonstrukce až k výstavní činnosti – zde bych zmínil alespoň úspěšnou výstavu Bratři Čapkové dětem před několika lety v kutnohorském GASKu.

Na závěr bych chtěl všechny pozvat na přelom září a října do Děčína, kdy bude probíhat Den architektury. (Budeme se věnovat mimo pikniku na Mariánské louce jak šedesátým letům, tak konkrétně i mosteckému Repre).

.. a pro doplnění texty, co vyšly v Děčíně:

....nebo  k tématu krajského architekta:


sobota 4. srpna 2018

Vize města kulturního (Děčín jako město kultury)

Dnes mi poslal pan Kubina text, který jsem nemohl jinak, než tu zveřejnit:

Vize města kulturního (Děčín jako město kultury)
Motto:  „Město nemá galerii a zatím není vůle ji mít. Nechceme další, na rozpočet města závislý projekt,…Zvládnout se nedá všechno, je to o prioritách.“


Souhlasím s paní primátorkou v jednom: priority jsou očividné- zvlášť Podmokly se na několik let proměňují v jedno velké staveniště- od Vilsnické spojky k mostu za Teplickou ulicí, z okolí Máchova náměstí až do samého centra. Tu zátěž musíme zvládat všichni. Obávám se jen trochu, abychom skrze ty hrubé stavby, hluk a nepořádek, společně také nezhrubli, a nezapomněli přitom na jemnější vztahy a hodnoty, které spoluvytváříme, a na obsahy, jež má město vedle toho naplňovat. 


Pokusím se zde proto popsat spojení funkcí města a lidské kreativity v širší i konkrétní rovině. Máme tu dobé příklady. Účast (participace) občanů v akci Tvoříme Děčín, ukázala možnosti spolupráce jako slibný začátek, dále je tu dlouhodobá aktivita výtvarníků kolem D. Pljonkina (Dřevosochání apod.), propojená s městem v kultivaci prostředí, stejně jako pětiletá činnost skupiny organizující Ukradenou galerii a Zarafest. V minulosti zřejmě počátky záchrany a obnovy zámku stály na entuziasmu lidí „zezdola“, a jejich kulturní aktivita naznačila možnosti využití objektu- například pro galerii, dříve než se správy ujalo město. Vedle tohoto velkého dílu práce (a mnoha dalších fungujících činností obyvatel města v kulturním poli) je třeba se zmínit o práci, která nebyla vykonána, o vizích, o kterých třeba ani nevíme, které zanikly dříve, než se mohly osvědčit.


Vždy hledáme možnosti zlepšení prostředí- nejprve v sobě, potom jinde. Obracíme se na přátele a známé, snažíme se je zasvětit a strhnout s novým nápadem, a někdy je k realizaci třeba spolupráce a pomoci města- tj. našich zvolených zástupců. Snažil jsem se také najít u představitelů města nějaký koncept v oblasti kultury, nějaké přání mít tu něco, co tu ještě není, a co by sem patřilo. K tomu je třeba představivosti a odvahy vidět trochu dál. Možná víc než peníze. Myslím si, že toto město má větší možnosti rozvoje než je stávající model turistiky na cyklostezce a Labských pískovcích. Město udržuje sice zámek, dobře vedené divadlo, knihovnu, kino, pořádají se tu různé kulturní akce, je to již zažité a funguje to. Zaplať pánbůh za to! Jako by to mělo stačit. Pro někoho možná až moc. Ale pro jiného…? Když však tu potenciálně chybí radní- zastupitel, který by -po letech praxe- přišel s novými nápady, proč neponechat volnější prostor znovu aktivitám zezdola (jak tomu snad bylo v 90.tých letech), či nepodpořit nové mladší kandidáty v nadcházejících komunálních volbách? Nemohla by být tou novou představou vize Děčína jako kulturního města? A nemohla by být jednou z priorit i městská galerie?


Svého času bohužel zapadl dobrý nápad Mgr. Chmelíka vytvořit z nevyužívané bývalé městské knihovny v Podmoklech (architektonicky zajímavé stavby zvenčí i zevnitř) multifunkční prostor s kulturním využitím. Skupina kolem něho by přišla s koncepcí a způsobem organizace, město by poskytlo prostor a jeho správu. Lehko si představíme, jak by zanedbávaná (skoro již vyloučená) lokalita ožila nejen kulturně (přednášky, semináře, výstavy, výtvarné dílny, koncerty, klub, kavárna, kancelář architekta?), ale i jaký by to mohlo mít vliv na zlepšení sociálního prostředí. Výborně zdůvodněný návrh vnitřní přestavby domu, zaslaný všem kompetentním osobám na magistrátu, jako výzva k seriózní debatě o budoucím chvályhodném veřejném využití, počítající se setkáváním, zapojením a kreativitou občanů na roky dopředu, byl možná příliš odvážný až fantastický. Otázka prázdných domů, která se občas přetřásá, „nepálí“ ovšem jen vedení města. Ne zde, ale v jiných případech se město budovy raději zbaví, pokud se najde soukromý kupec, jenž ale pak také často neví „co s ní“. Že však lidé o nich vědí a zajímají se o jejich osud, to se ukázalo i v dubnu 2017, když se otevřely dveře pověstného Elbhofu-Labského dvora v Teplické ulici. Na prohlídku, i přes malou propagaci přišlo neuvěřitelných skoro dvě stě návštěvníků. Snad si i uvědomili, že funkční domy znamenají funkční město a naopak.


Když si ještě načas uchováme prvotní představu, že město chce usilovat i o svůj kulturní obraz, potom zkoumejme, jak se staví vůči soukromým iniciativám v této oblasti- pokud mají hlavu a patu a nezatěžují tolik městský rozpočet. Na úvod jsem uvedl několik pozitivních příkladů, pojďme se podívat blíže na obor výtvarného umění. Výtvarné umění budiž součástí tohoto obrazu kulturního města, v nejviditelnější podobě například díky pomníkům či sochám ve veřejném prostoru. Děčín bohužel nereprezentuje příliš mnoho veřejných plastik, natož moderních, možná si toho už někdo všiml. Když pátráme dál, na turistických informacích nám toho moc o výstavách ve městě nepoví. Naštěstí jsem místní, takže vím o několika příležitostných výstavkách, ale adekvátní kulturní stánek- městská výstavní galerie- zde není. Jaký je potenciál Děčína ukazovat veřejnosti to, co je v současné době vytvářeno malíři a sochaři „v centrech“, seznamovat zájemce s tím, co „hýbe“ moderní výtvarnou scénou? Kde je prostor, kam by mohl náhodný či zasvěcený divák přijít kdykoli s očekáváním, že uvidí, co ho možná inspiruje, možná překvapí, ale vždy nějak duševně obohatí? Mluvím o dosud nevytvořené koncepci výstavního prostoru pro současné profesionální umění ve městě, které má 50 000 obyvatel. Je to cool, je to moderní, a dalších 30 menších měst v ČR takovou galerií v nějaké podobě disponuje. Zajisté je to někdy zásluhou soukromníků- mecenášů, jako jsou například výjimeční manželé Zemanovi v Žatci. Ti věnovali svou rozsáhlou sbírku české moderny veřejnosti, ale galerie může pracovat i bez depozita obrazů, pouze s dovezenými a vystavenými díly. V Liberci, kromě krásné oficiální galerie, funguje malá soukromá galerie manželů Jermanových s pozoruhodným výstavním programem. Můžeme zmínit oblastní a tradiční galerii v Litoměřicích, či nově profilované galerie Dům umění a Emila Fily při FUD-UJEP v Ústí. Mne osobně zaujala Galerie Dům v malém Broumově, která vznikla na zahradě kláštera jako součást kolektivních aktivit Agentury pro rozvoj Broumovska za přispění místního podnikatele a osvícených radních. Galerie má už po léta vynikající výstavy. Nedávno vzniklo v bývalé továrně v Humpolci nové umělecké centrum, jež nabízí kromě výstav koncerty a zázemí pro další akce. Pod názvem 8smička jej provozuje nadační fond s ambiciózním cílem fungovat jako multikulturní centrum celé oblasti. V menších místech, která bývají izolována od „center dění“ a živého uměleckého světa, a jejich obyvatelé nedostávají tolik podnětů a příležitostí být v bezprostředním kontaktu s uměním, je tato potřeba evidentní. Musím ale zmínit i centrum- městskou část Praha 7, kde aktivní radní pro kulturu přímo vede projekt Art District 7, podporující umění ve čtvrti. Podpora umění může být různorodá a výstupy pestré- od zmíněných galerií přes výtvarné dílny až po živé umění v ulicích. Škála je široká, a když nápady přicházejí od běžných lidí, a jsou jimi z větší části realizovány, pak také nacházejí širší odezvu, interakcí účastníků pak vzniká vzácná přidaná hodnota. Jaký efekt to pak přináší městu, jsou-li obyvatelé aktivní a tvořiví? Kromě kulturního a sociálního dokonce i ten ekonomický- pomaleji, ale dlouhodobě. To je prakticky prokázáno.


Samozřejmě, konzervativní představa o městě-státu, které paternalisticky rozděluje a panuje, poněkud ochromuje spolupráci. Chceme-li být moderním městem, které pracuje na svém kvalitním kulturním obraze, musíme též umět vystoupit ze zažitých konvencí. Ve velkých městech je to relativně snadnější, známé jsou například realizace ve veřejném prostoru v New Yorském brownfieldu, podpořené starostou, nebo to, jak radnice ve skotském Glasgowu nechala realizovat projekt, jenž z postindustriální aglomerace vytvořil zajímavé a bezpečnější prostředí. Varšavští radní zase poskytli nevyužité stavby pro multikulturní využití. Úspěšnost velkých měst může inspirovat i ta menší. Když se vrátím ke kulturnímu životu Děčína mimo obvyklá schémata, kromě obsahu bych rád zmínil i prezentaci- to, jaká sebereflexe a propagace umění zde funguje. Z toho se dá vyčíst, i jak si město svých kulturních aktivit váží, respektive jaký zájem o jednotlivé akce předjímá. Vedle zaběhlých informačních kanálů jako je Zpravodaj a komerční Enter, tu vlastní měsíční program tiskne snad jen divadlo (knihovna). Dalo by se předpokládat, že tzv. Děčínský deník patří především děčíňákům. Bohužel, ten přebírá většinou jen zábavu z centrálního vydání, a o kultuře v místě, natož recenzi si v něm zájemce nepřečte. Zprávy o výstavách podával bývalý Princip, ten byl soukromý a nezávislý. Zájemce se tedy musí spoléhat na vlastní informaci, což v případě alternativních akcí pořádaných mimo oficiální systém, je někdy složité. Mohl jsem tu v posledních 2-3 letech spolupořádat několik menších nezávislých kulturních událostí, mohu tedy o nich něco málo říci. Veřejnost o nich byla informována jen omezeně, podle našich a místních možností. Už jsem se zmínil o otevření Elbhofu díky vstřícnosti majitele, tato prohlídka měla přímou souvislost s výstavou výtvarnice Edity Pattové v nedaleké galerii Prokopka. V této galerii proběhlo během 2 let 13 výstav profesionálních malířů, bilanční výstava UKG, a další dvě mimořádné výstavy. Několik výstav pracovalo s „přesahy ven“ dle premisy otevřenosti galerie. Tato akce byla jednou z nich, s cílem upozornit znovu na sociální kontext opuštěných domů. Poslední- velmi kvalitní výstava GP koncem minulého roku, přinesla práce oceňovaného pražského malíře Pavla Roučky. Natolik zaujala vedení Oblastního muzea, že se její repetice ve větším formátu díky ochotě malíře mohla konat ještě letos na jaře. Byla to výtvarná událost roku. Zcela odlišný projekt se zdařil naposled koncem května v bývalém obchodě Alena u Villy Labský dvůr, prostoru, který znovu nezištně nabídl majitel pan Sedlák. Podařilo se totiž spojit mladé „aktivisty“ místní nezávislé kultury spolu se staršími a zkušenějšími výtvarníky zdejší scény (celkem cca 25 amatérských malířů) k vystavení více než 65 obrazů na 1. děčínském salónu. Oficiální část po skvělém zahájení trvala sice jen týden, volnější pokračování s výtvarnými dílnami a koncerty pak trvalo celý měsíc, organizačně zajištěno mladšími účastníky. Bylo povzbuzující vidět zde dětské i dospělé návštěvníky při malování mezi obrazy, které tak stále přibývaly. Příchozí zažili v tomto vstřícném prostoru něco nového, jiného než v klasické kamenné instituci, skutečně se podíleli (participovali) na jeho vytváření. Ohlasy byly vesměs kladné, a shodovaly se často v názoru, že takové místo s kulturní, ale volnou náplní městu schází. Podotýkám, že investice do celé akce (kromě vstupního pohoštění a barev) byly nulové, účinkující a organizátoři pracovali zadarmo, malíři svá plátna zapůjčili ochotně a bez obav, a výstava byla neprodejní, stejně jako všechny výstavy v bývalé galerii Prokopka, která mohla vystavovat na soukromé bázi bez zisku a s minimálními náklady. Tím bych chtěl jen poukázat na to, že častý argument o rozpočtu se může míjet se skutečností v takových případech, když se kulturní aktivity odehrávají ve vlastních prostorách, a nechybí lidé s koncepcí. Samozřejmě, chce to i trochu odbornosti.


Umění je křehká věc- potřebuje péči a podporu, a lidská kreativita je vzácný materiál. Její propojení s funkcemi města jako v živém organismu, spolu se snahami jeho představitelů, by měly být ideálně v harmonii. Proto je třeba rozlišovat v řádech čísel i množin. Stavíme-li vedle sebe vysoké výdaje na nutné stavební práce (a údržbu intravilánu města) s  nenutnými výdaji do vedení kulturního stánku, pak porovnáváme neporovnatelné. Bylo by to nepochopení smyslu a účelu kultury.


Petr Kubina  12. 7. 2018  

pátek 3. srpna 2018

Vztah – Děčín – Kraj - 08


Vztah – Děčín – Kraj - 08



Proběhla avizovaná schůzka na ministerstvu dopravy s panem ministrem, kde mj. Radim Passer poprvé na této úrovni prezentoval svůj koncept dálničních spojení mezi krajskými městy po obvodu republiky, Martin Hausenblas prezentoval svůj koncept VRTek (vysokorychlostní trať). Z pohledu Děčína jde o vybudování kvalitního terminálu v Ústí tak, aby byl zlepšen současný komfort regionální dopravy. Martin Hausenblas dlouhodobě prosazuje jejich přímé napojení na LVH (letiště Václava Havla) a koncept řešení dopravy Ústím – s nutností prověření tunelu vedoucího od východním konci Krásného Března, který šel až někam na západ od centra směrem k dálnici, kde by se pod zemí křížil s VRTkou, kterou se sem již během minulého roku podařilo přesunout z pole u Chabařovic. Já tam prezentoval možnosti propojení Děčína se světem – zejména, že se na propojení na současnou dálnici není možno dívat jako "buď Zelená nebo podél Labe", ale že je náležitým způsobem nutno věnovat energii oboum (jednání byla přítomná i eurokomisařka Věra Jourová - s tou jsme pak vše ještě probírali, když si na schodech před ministerstvem s výhledem na Hrad dávala cigáro, a dopravní specialista Emanuel Šíp).

Proběhla i schůzka na IPRu (Institutu plánování a rozvoje města), kde se mi podařilo ve věci VRT a Metropolitního plánu spojit Romana Kouckého a Martinem Hausenblasem. Právě na Romanův popud jsme pak do Metropolitního plánu podali připomínku ve věci požadavku trasování VRT na letiště. Předběžná dohoda zní, že se setkáme po prázdninách a po připomínce Radima Passera jsme uznali za vhodnější aby zadání na znovuprověření vyšlo z Rady hl.m.Prahy.

V úterý odpoledne proběhlo v Mostě velké jednání ve věci kulturního domu Repre (mimořádná stavba nadregionálního významu).

Ještě zajímavá zpráva z Mostu - tamní Hospodářská komora zvažuje zřízení sekce architektura a urbanismus - jak mi sdělil její předseda pan Jung. V tomto městě je to patrně nezbytné - používání pojmů jako architektura, urbanismus, veřejný prostor je tam většinou bez jakéhokoli obsahu (již delší dobu jsem v Mostě ve spojení s aktivitami Moje místo moje město, které se o renesanci v těchto oborech dlouhodobě zasazují).



Dnes proběhlo úvodní jednání týkající se ústeckého "Palivového kombinátu", který spravuje vytěžené doly celé pánevní oblasti od Kadaně po Ústí. Jak říká jeho ředitel pan Lenc, že to není úkol, ale monumentální výzva - do budoucna bude promyšlené a zodpovědné hospodaření s vodou v krajině jedním z nejdůležitějších předpokladů v podstatě čehokoliv. Hlavním tématem jednání bylo důsledné otevření problematiky rekultivací a hlavně resocializací směrem k veřejnosti a postupné vypisování mezinárodních architektonických soutěží.

Pokud by se nám tam pro celkové uchopení podařilo nalákat třeba takovou Magdalenu Jetelovou ....  .... https://www.google.cz/search?q=magdalena+jetelova&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjooOOOjNPcAhXFb1AKHeHwDZEQ_AUICigB&biw=768&bih=370

Byl se mnou byl i kolega architekt Tomáš Veselý, který nyní mj. organizuje soutěž na první fázi přestavby LVH (Letiště Václava Havla), nebo byl vybrán mezi několik teamů řešících formou mezinárodního architektonického workshopu pražské Karlovo náměstí.
S Martinem Hausenblasem, který byl také přítomen jsme se operativně domluvili na využití jeho ústeckého NODE5 na něčem jako "workshopu městských architektů severu".  


foto:Tomáš Veselý

A ještě konkrétněji k Děčínu - ve středu 1.8. jsme v Sýpce pod zámkem v DC vyhodnocovali návrhy soutěže na "lávku pro pěší a cyklisty podél železničního mostu", které se odevzdávali do 18.7.. Nejprve o tom zprávu napíše tisková mluvčí paní Lakomá po návratu z dovolené a  pak obsáhlejší zprávu - včetně obrázků a textů - očekávejte po odsouhlasení Radou města, ke kterému by mělo dojít 21.8.2018 - tedy pokud se tak stane.

A na závěr jeden rozhlasový rozhovor. K tomu jen doplnění - uvedl jsem tam, že mě do Děčína přivedl kolega Petr Lešek, který byl zároveň ve výběrové komisi. Po prvním kole výběru architekta města Děčín, kdy se přihlásilo tak málo zájemců pak totiž každý z komise hledal potenciální kandidáty kde se dalo - i proto se jich do druhého výběrového řízení, kterého jsem se úspěšně účastnil - přihlásilo osm.

https://radiozurnal.rozhlas.cz/jaka-uskali-obnasi-role-architekta-na-drsnem-severu-7575224



Odpracované hodiny

Vzhledem k dotazu na odpracované hodiny na magistrátu - pro přehlednost - a abych i magistrátu nepřidělával práci - budu to tu postupně umísťovat. 

Takovýto zájem o mou práci mne velice těší, a pokud by se objevovalo více komentářů na mém blogu, jako i věcných komentářů na mém FB profilu - mimořádně to uvítám.


Zde ještě ke stažení přikládám výběr z další prací a prezentací, které jsem zpracovával:

http://www.uschovna.cz/zasilka/CBGTX6XHWMW4LMBV-GGJ/H6BDRLTL3L 

A pro zájemce, kteří si daleko více uvědomují provázanost problematiky architektury, urbanismu a péče o veřejný prostor na úrovni celých severních Čech, něco málo z Mostu (práce vykonávána nad rámec té pro Děčín):

http://ondrejbenes.blogspot.com/2018/02/repre-most.html 
http://ondrejbenes.blogspot.com/2018/05/repre-most-02.html
http://ondrejbenes.blogspot.com/2018/07/repre-most-03.html

.... jinak další texty otevírající problematiku celého regionu najdete na tomto blogu také....



K nim mohou zájemci přidávat své komentáře rovnou na konec tohoto příspěvku.


Pro ještě větší zájemce o mou práci pro Děčín - nabízím setkání na kávu, pivo, víno - kdykoliv - nejlépe však v úterý odpoledne - do Prahy se většinou vracím posledním rychlíkem.


Jen pro informaci - ve smlouvě mám, že účtovat mohu  maximálně 80 hodin týdně:



-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.5. – 4.6.2017
na pozici Architekta města Děčín

Počty hodin na úřadě:
4.5., 9.5., 16.5., 23.5., 30.5., (cca mezi osmu a třetí)á 7.5 hodin – 37.5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Nemocnice – zateplení (komunikace, příprava, koncept, studie, zákres – první a druhá verze, focení, jednání na místě – mimo prac. dobu na Magistrátu) celkem – cca 24 hodin

Korekce podkladů na výběrové řízení sidliště Bynov – cca 8 hodin

Prověřování souvislostí okolo lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích – cca 12 hodin

Příprava kompletní Prezentace 01 paní primátorce – rozvrhnutí a prověřování dalších souvislostí a témat k řešení (vodní stupeň Děčín včetně jednání na ŘVC, prověřování možností a konceptů přístupu jak dospět k manuálům veřejného prostoru – povrchů – mobiliáře, jak s územím po zbouraném secesním domě v Teplické, a další) cca 30 hodin

Práce na komunikaci – Blog - koncept, výstavba, korekce, práce na prezentačním materiálu  – cca 40 hodin

Celkem – 151.5 hodin

  
9/6/2017
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.6. – 4.7.2017


na pozici Architekta města Děčín

  
Počty hodin na úřadě:
6.6., 13.6., 20.6., 27.6., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 30 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Nemocnice – zateplení – barvy -  dokončení - celkem – cca 7 hodin

Školka, škola Bynov – barvy fasád – hledání graf.konceptu – cca 4 hodiny

Prověřování souvislostí okolo lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích – cca 10 hodin

Lávka přes Východní nádraží – od variantního konceptu po zadání vizualizací a zpracování prezentace– cca 50hodin

Prověřování a analýzy okolo Azylového domu, prověřování dalších objektů – cca 20hodin

Práce na komunikaci – Den architektury v Děčíně – lidé/město/voda - přihlášení, příprava konceptu, program, organizace – cca 35hodin

Práce na komunikaci – Blog - práce na prezentačním materiálu  – cca 15 hodin

Celkem – 171 hodin

19/7/2017
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.7. – 4.8.2017


na pozici Architekta města Děčín

 Počty hodin na úřadě:
4.7., 11.7., 18.7., 25.7., 1.8., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 37,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Školka, škola Bynov – barvy fasád – hledání graf.řešení – dokončení - cca 3 hodiny

Prověřování souvislostí okolo lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích –  analýza souč. stavu proj. přípravy „Jezu“ vypracování prezentace – cca 45 hodin

Obřadní síň – analýza současného stavu řešení – návrh postupu – cca 15 hodin

Komenského nám – vstupní analýza veřejných prostor okolo Masarykova nám – návrh postupu – cca 18 hodin

Kamenická ulice – parcela v majetku města – variantní návrh postupu – cca 20 hodin
 
Grand – spolupráce s majitelem na výběru barvy na hlavní fasádu – konzultace – doporučování postupu při rekonstrukci a hledání nové funkce objektů - cca 10 hodin

Vych. nádr. – úvodní analýza – cca 8 hodin

Bývalá knihovna vedle Magistrátu – analýza – vstupní prezentace – 12 hodin

Práce na komunikaci – Den architektury v Děčíně – lidé/město/voda - program, organizace – cca 2 hodiny

Práce na komunikaci – Blog - práce na prezentačním materiálu  – cca 9 hodin

Vypracování souhrnné Prezentace 02 - cca 10 hodin

Celkem – 189,5 hodin
   
4/8/2017
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.9. – 4.10.2017
na pozici Architekta města Děčín

 Počty hodin na úřadě:
5.9., 12.9., 3.10., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 22,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Další prověřování souvislostí okolo lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích –  analýza možností lávky podél Nového silničního mostu – koncepty nábřeží – cca 23 hodin

Park u Zámeckého rybníka včetně okolí – další rozpracování, jednání -  cca 12 hodin

Zjišťování a ověřování vazeb a souvislostí okolo ÚP – zejm. doprava -  cca 7 hodin

Jednání Hosp. komory Děčín – prezentace pozice architekta města – 2 hodiny

Pivovarská, Teplická – hledání konceptu (i organizačního) v navázání na studii Podmokel od re:architektů - 5 hodin

Památník RA Folknáře – 2 hodiny

Koncept osvětlení města a jeho dominant - příprava – 2 hodiny

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 2 hodiny

Prezentace souvislostí, minulosti, současnosti a rozvoje obce v rámci Dne (Dnů) architektury – symbolicky -  7,5 hodin


Celkem – 85 hodin

 6/10/2017
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.10. – 4.11.2017
na pozici Architekta města Děčín

 Počty hodin na úřadě:
3.10., 10.10., 17.10., 24.10., 31.10., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 37,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Další prověřování souvislostí okolo lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích –  analýza možností lávky podél Nového silničního mostu – dopracování konceptů nábřeží – prezentace – jednání ŘVC - cca 27 hodin

Park u Zámeckého rybníka včetně okolí – zadání pro studii, světla -  cca 6 hodin

Vilsnická spojka – barvy nátěrů, řešení konceptu zeleně – prezentace - cca 10 hodin

Zjišťování a ověřování vazeb a souvislostí okolo ÚP – zejm. doprava -  cca 5 hodin

Analýzy ÚP, vyjádření – 16 hodin

Koncept osvětlení města a jeho dominant - příprava – 2 hodiny

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 3 hodiny


Celkem – 106,5 hodin

 4/11/2017
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.11. – 4.12.2017
na pozici Architekta města Děčín

 Počty hodin na úřadě:
7.11, 14.11., 21.11., 28.11., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 30 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Další prověřování souvislostí okolo lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích –  koncepty nábřeží – cca 25 hodin

Park u Zámeckého rybníka včetně okolí – další rozpracování, jednání -  cca 10 hodin

Koncept osvětlení města a jeho dominant – příprava, rozpracovávání – 10 hodin

Koncept opravy Starokatolického kostela a rozvoj lokality – 6 hodin

Korekce barel – ZŠ Kamenická – 3 hodiny

Vilsnická spojka – koncept zeleně – prezentace – 25 hodin

Chrochvice – škola – 5 hodin

Zázemí via ferraty – 5 hodin

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 5 hodin


Celkem – 124 hodin
  
5/12/2017
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.12. – 4.1.2018
na pozici Architekta města Děčín

 Počty hodin na úřadě:
5.12., 12.12., 19.12., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 22,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Příprava soutěže lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích –  cca 25 hodin

Park u Zámeckého rybníka včetně okolí – propracování - osvětlení -  cca 10 hodin

Koncept osvětlení města a jeho dominant – příprava, rozpracovávání – 10 hodin

Koncept opravy Starokatolického kostela a rozvoj lokality – 5 hodin

Vilsnická spojka – koncept zeleně – prezentace – další práce - 15 hodin

Bývalá Desta – spolupráce s majitelem – nástavby, vztahy k okolí – 10 hodin

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 4 hodiny


Celkem – 101,5 hodin

  
10/1/2018
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.1. – 4.2.2018
na pozici Architekta města Děčín

 Počty hodin na úřadě:
2.1., 9.1., 16.1., 23.1., 30.1., (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 37,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Příprava soutěže lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích –  cca 15 hodin

Park u Zámeckého rybníka včetně okolí – propracování - osvětlení -  cca 7 hodin

Koncept osvětlení města a jeho dominant – i nádraží - příprava, rozpracovávání – 12 hodin

Vilsnická spojka – koncept zeleně – konkretizace – další práce - 15 hodin

Azylák – 5 hodin

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 9 hodiny


Celkem – 100,5 hodin


4/2/2018
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.3. – 4.4.2018
na pozici Architekta města Děčín 

 Počty hodin na úřadě:
6.3., 13.3., 20.3., 27.3.,3.4. (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 37,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Příprava soutěže lávky přes Labe podél železničního mostu včetně návazností na obou březích – koordinace, finalizace podkladů, další schůzky - cca 90 hodin

Vilsnická spojka – grafika protihlukové stěny – návrh – koordinace - 10 hodin

Nebíčko – prezentace - koncept - 15 hodin

Východní nádraží – dům v Duchcovské – Armex – 4 hodiny

Prezentace - Ústí-Děčín – doprava – 15 hodin

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 3 hodiny 


Celkem – 174,5 hodin 


4/4/2018
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.4. – 4.5.2018
na pozici Architekta města Děčín
  

Počty hodin na úřadě:
10.4., 17.4., 24.4 (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 22,5 hodin

Práce v ateliéru na projektech:

Vilsnická spojka – grafika protihlukové stěny – návrh – korekce koncepce zeleně jednání na místě - koordinace - 45 hodin

Prezentace - Ústí-Děčín – doprava – 25 hodin

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 3 hodiny 


Celkem – 95,5 hodin 

4/5/2018
Ondřej Beneš

-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.5. – 4.6.2018
na pozici Architekta města Děčín


Počty hodin na úřadě:
15.5., 25.4., 29.5 (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 22,5 hodin

Práce v terénu, v ateliéru na projektech:

Vilsnická spojka –korekce koncepce zeleně - jednání na místě - 10 hodin

Zpracování úvodního konceptu - místo mezi knihovnou a Labem – 7 hodin

Úvodní analýzy, koncept – Ferrata – 16 hodin

Podmokly – revitalizace – analýzy procesů a souč. stavu - 7 hodin

Křešice – domov se zvl. péčí – koncept řešení dvorku, zeleně – spolupráce s projektantem – 3 hodiny

Zákresy  - barvy a design cykloboxů pod knihovnou – 3 hodiny

Korekce prezentace – doprava – vztah Děčín – Ústí – 5 hodin

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 3 hodiny

Příprava Dne architektury v Děčíně – vytváření programu, komunikace, koordinace – 7 hodin 

Celkem –83,5 hodin 


14/6/2018
Ondřej Beneš


-------------------------------------------------

Odpracované hodiny 4.6. – 4.7.2018
na pozici Architekta města Děčín


Počty hodin na úřadě:
5.6., 12.6., 19.6., 26.6., 3.7. (cca mezi osmu a třetí) á 7.5 hodin – 37,5 hodin

Práce v terénu, v ateliéru na projektech:

Vilsnická spojka –korekce koncepce zeleně - jednání na místě - 5 hodin

Úvodní analýzy, koncept – Ferrata – 4 hodin

Podmokly – revitalizace – analýzy procesů a souč. stavu - 7 hodin

Východní nádraží – příprava konceptu – 10 hodin

Bynov – hledání pozice altánu – 3 hodiny

Práce na komunikaci s veřejností – Blog – cca 14 hodin

Příprava Dne architektury v Děčíně – vytváření programu, komunikace, koordinace – 12 hodin


Celkem – 92,5 hodin 


9/7/2018

Ondřej Beneš